Lutens, všude Lutens...

Vyškrabat poznámky, rozepsané recenze, najít vzorky, něco přetestovat, něco vylovit z paměti... tak nějak vypadala příprava tohoto článku. Zjistila jsem, že ač vzorků vůní Serge Lutense vlastním celou hrst (popravdě se to do jedné hrsti ani nevejde), recenze jsem napsala jen čtyři. Pravda, důkladné. Ale i tak je to ostuda.

Vyškrabat poznámky, rozepsané recenze, najít vzorky, něco přetestovat, něco vylovit z paměti… tak nějak vypadala příprava tohoto článku. Zjistila jsem, že ač vzorků vůní Serge Lutense vlastním celou hrst (popravdě se to do jedné hrsti ani nevejde), recenze jsem napsala jen čtyři. Pravda, důkladné. Ale i tak je to ostuda.
Dnes si proto dáme hned pět parfémů a každý jiný, aby tu bylo pro každého něco.

Serge Lutense asi není potřeba dlouze představovat, takže jen připomínám, že je to jedna z nejznámějších nikových značek, sídlí ve Francii a nabízí pestrou škálu parfémů, na nichž by se dal v podstatě demonstrovat smysl a typická nabídka nikovek: jsou to vůně, které v běžných parfumeriích prostě nenajdete. Serge vezme ingredienci, kterou všichni známe, a vymyslí kompozici, v níž ji ukáže úplně jinak, než jsme zvyklí. Nebo zvolí zvláštní téma či zajímavé místo a snaží se je čichově popsat. K tomu přičtěte kvalitní ingredience a zkušené parfumérské mistry, kteří Sergeovy vize realizují a korigují podle jeho představ. Kdo se chce seznámit s nikovým světem, neudělá chybu, když začne právě u Lutense.

Santal Blanc (‚bílý santal‘) je vůně dřevitá a její hlavní složkou je samozřejmě santalové dřevo. Bílý santal (Santalum album) roste v jižní Indii a je ze všech santalů nejlepší, ale také nejdražší, protože patří mezi ohrožené druhy a jeho těžba je přísně regulována. Ve vůni ho doprovázejí ještě další složky, které vhodně podtrhují jeho typické tóny. Tím nejvýraznějším je hřejivé, dřevité, sametově pískové aroma, které znáte třeba z Duny od Diora. To je jemně dokresleno růží a trochou jasmínu. Santal Blanc voní jako truhlička ze santalového dřeva nebo nezapálené vonné tyčinky se santalem; je to vůně krásná, dřevitě nasládlá, chvílemi do skořicova, v podstatě hebká, ale čichejte moc zblízka a zhluboka a začne se vám kapku motat hlava. Milovníkům čistě dřevitých orientů (obého pohlaví) bych Santal Blanc ale určitě doporučila k vyzkoušení.

Santal Blanc je vlastně vcelku krotký, milý parfém. To takové Bornéo 1834, to je typický Serge Lutens a nic pro slabé povahy. Když dáte čichnout normálnímu člověku, uskočí, jako by mu parfém procvakl nosní přepážku, a od té doby bude utíkat pokaždé, když se k němu přiblížíte s nataženou rukou a povelem ‚to je fakt zajímavý, čuchni‘.
Složky se z Bornéa 1834 valí jako řeka záplavovou oblastí a nutí mozek vymýšlet ty nejšílenější metafory: parfemovaný tabák. Kožeňák vytažený ze zatuchlé skříně. Kafrová mast. Hromada mokrého dřeva. Opravdu, nepatříte-li mezi ostřílené čichače, testujte radši nejdřív na papírku, nebo si na kůži dejte jen mikroskopickou kapičku parfému. Mě z něj normálně začala pálit žáha.
Velmi výraznou složkou Bornéa 1834 je pačuli, ale v syrové podobě, v jaké ji nejspíš neznáte: čerstvé rozmačkané listy, které vydávají vůni vlhké země, kafru, máty a tropického deště. Další uvedené složky jsou skoro nerozšifrovatelné, protože vzájemně vytvářejí tu onen tabákový dojem, tu pach tatínkovy kožené bundy. Kvůli všem těmto asociacím bych Bornéo 1834 zařadila spíš jako pánské, ale soudě podle recenzí na internetu ho běžně nosí i ženy, takže se nerozpakujte. Po nějaké době se usadí do věrné pačuliové vůně, která se postupně stane až jemnou. Klíčem k Bornéu 1834 je střídmá aplikace, trpělivost a trochu odvahy :)

A teď něco pro ty, kteří si potrpí na bílé květiny. Serge je má taky rád a umí je podat skutečně nezapomenutelně - jasmín v A La Nuit, lilie v Un Lys, pomerančový květ ve Fleurs d'Oranger. Datura Noir dostala jméno po prudce jedovatém durmanu, kterým se ládovaly čarodějnice a užívaly si létání a hovorů s neexistujícími příšerami, ale není to nijak opojná nebo nosu nebezpečná vůně. Vlastně není ani tolik výjimečná, pokud už máte načicháno pár kvalitních bílých vůní. Není syntetická, voní pěkně realisticky po přírodních bílých květinách, především tuberóze (spíš krémové, ne přezrále lepkavé), a doplněna je mandlovými a lehce i kokosovými tóny. Její základ je sametový se zemitými tóny.

Teď bychom si mohli dopřát nějakou sladkost. Od Lutense to však nemůže být prvoplánová karamelka, ale třeba hořkosladká Douce Amère. Obsahuje bílé květiny, vanilku, skořici… a k tomu pelyněk. Takže to máme líbezný vanilkový krémek, jehož krémovost je jasmínem a tahitskou gardénií pozvednuta do nebeských výšin a okořeněna akurátní špetkou skořice, a k tomu sametově hořkou bylinu. Ne, není jí tam tolik, aby byla nějak protivná (Douce Amère patří mezi Sergeho krotší výtvory), ale přesně tolik, aby vůně nespadla někam mezi prvoplánové líbivé zákusky. Možná vám připomene nějaký sladký likér s výraznou vanilkovou vůní.

Na konec jsem chtěla vybrat něco pižmového, ale spokojení budou i ctitelé aldehydovek. Vůně Clair de Musc vás totiž přivítá aldehydovým akordem jako vystřiženým z Rive Gauche nebo Arpège, tím, který suše křupe pod nohama. Ten se pak pomalu nechává prostupovat čistými, svěžími pižmovými tóny a jemným pudrem. Jako byste vzali No. 5 a skoro všechno z něj odstranili, nechali jen aldehydy, čisté pižmo a stopy kosatce a dalších květin. Clair de Musc se bude líbit všem příznivcům ostřejší mýdlové a pižmové čistoty.

Příště: zase bude nějaká vanilka, něco jemně pižmového, nějaká kůže a možná přijde i mokrý pes.


Reklama


Reklama

 Váš příspěvek

Reklama

Incognita 19.05.10 20:22

Ado, díky za inspiraci a strašně moc se těším na pokračování :D

meda85 18.05.10 15:12

skvělý popis, vyloženě mám chuť na tyhle parfémy, ale těším se na „mokrého psa“ co to asi bude ??
ten náš když zmokne voní docela dobře…

Fleur 17.05.10 15:00

Ado, díky za skvěle napsané recenze!

Nejčtenější