Farouche je vůně z roku 1974, navíc obsahuje aldehydy, a proto jsem byla připravena na trochu „nemoderní“ zážitek. Farouche by opravdu u zásadové milovnice módních květinových vůní s ovocem neobstála, ale její začátek je díky citrusově ovocné hlavě příjemně svěží. Abyste získali správnou představu, doplňte si k citrusům a broskvi i typickou mýdlovou vůni aldehydů a trochu zeleného galbana.
Po rozvonění se ukáží květiny. V ten moment se mi Farouche nějak přestala líbit, svěžest byla ta tam a výsledek měl takovou divně dřevitou, kořeněnou, až houbovitou vůni. Zřejmě se na tom podepsal chyprově laděný základ, každopádně jsem nemohla najít žádný výrazně květinový tón - jasmín, konvalinku, karafiát, zkrátka nic. Farouche mi na ruce omdlel a ne a ne se probrat. Na druhou stranu to však nemusíme nutně pokládat za nevýhodu - tlumená, převážně květinová vůně s aldehydovými a chyprovými podtóny, ani příliš ostrá, ani příliš sladká, přesto ne tuctová, může být pro někoho to pravé, co hledá. Nedoporučila bych ji pro mladou dívku a volila bych ji ke všedním, ne slavnostním příležitostem.
Nina Ricci: Farouche
Autor: Ada
Vlastním miniaturky a ze všech se mi nejvíc líbila maličká Premier Jour, kterou jsem si hned pořídila ve větším. Po delší době mě ale zaujal Farouche. Rozhodně bych mu dala přednost. Zatím jsem tuto vůni nikde neobjevila. K miniaturkám tohoto druhu mám výhrady- parfém se napaple na ruce a požitek veškerý žádný. Flakonky mají umělohmotné uzávěry nic moc pěkné a vystavené nevydrží, unikají a kazí se.
Zdá se mi podobná částečně s Fleur de Fleurs, ale mnohem méně květin.