Nina Ricci: L'Air du Temps

Přestože je to známá, klasická vůně, příliš mě nenadchla. Ve srovnání s moderními vůněmi je taková staromódní, a ze začátku obsahuje „mýdlovou“ notu, kterou ve vůních nemám moc ráda. Původní verze L'Air du Temps (snad žádný starý parfém se nedožil dnešní doby v původní podobě - vůně jsou postupně předělávány, většinou z finančních důvodů, neboť některé složky jsou poměrně drahé) byla prý bohatší a zajímavější.
Ze všeho nejvíc z ní čiší ona klasičnost, která se špatně popisuje. Je to směs květinové, kořeněné a dřevité vůně, asi jako když vstoupíte do květinářství, kde jsou cítit nejen čerstvé květiny, ale i prchavá vůně celých generací květin, které tu kdy zářily, a také omamná směsice vůně hřebíčku, skořice, badyánu a dalšího krásného koření z vedlejšího obchodu. Nejlépe si vůni umím představit na dospělé dámě, která už ví, že je zbytečné se někam hnát, přesto se umí v pravou chvíli proměnit v zasněnou, romantickou ženu. Vůně od Niny Ricci mám ráda a řekla bych, že do L'Air du Temps ještě dorostu.

Reklama z roku 2005.jpg

Po delší době: L'Air du Temps jsem si koupila jen kvůli holubičkám, ten slavný flakón jsem prostě chtěla vlastnit. Pořídila jsem si menší (50 ml) balení a sehnala jsem ho co nejlevněji ze zahraničí, aby mě vrtoch nepřišel příliš draho. Občas se však navoním a musím konstatovat, že L'Air du Temps přicházím na chuť, jakkoli se mi původně příliš nezdála. Nemám ráda mýdlové vůně, na L'Air du Temps se mi však začíná líbit právě ta mýdlovost. Spolu s nostalgicky staromódní kombinací karafiátu a gardénie vytváří vůni, která připomíná čisté prádlo (vyprané postaru mýdlovými vločkami a uložené do provoněné skříně, ne vymáchané ve svěží aviváži jedenadvacátého století). Takhle nějak si představuji vůni ze 40. a 50. let, a každé přičichnutí mě do nich na okamžik přenese. Na navonění L'Air du Temps musím mít samozřejmě tu správnou náladu, a zatím ji nechci nosit ven.

L'Air du Temps má za sebou přes půl století existence, vznikla v roce 1948 a navrhl ji Francis Fabron. Přestože samotnou vůni asi nezná každý, její flakón je proslulý a dodnes vznikají jeho všemožné variace v rámci limitovaných edicí, které přivádějí k šílenství sběratele na celém světě. Uzávěr s holubičkami je výtvorem sklárny Lalique.

Plakát z roku 1956.

Reklama z roku 1967. Jednoduchá, bez modelky - a perfektně vystihuje charakter parfému, jeho jednoduchost i nostalgii, která ho provází.

Limitovaná edice Flacon Monde z r. 1998.

Flakon Ailé z r. 1995.