Nina Ricci: L'Eau du Temps

Mám slabost pro Ninu Ricci a konkrétně pro L'Air du Temps, jeden z prvních „velkých“ parfémů, s nimiž jsem se kdy setkala (a navíc to bylo přímo v Itálii). Jakmile jsem spatřila na polici v Marionnaudu povědomý flakon s holubičkami, tentokrát v modrobílém provedení, skočila jsem po něm. Kdybych už neměla místo na ruce, namouduši bych si ho nastříkala na nohu, odejít bez vyzkoušení zkrátka nepřipadalo v úvahu.

Byla jsem malinko zklamaná, čekala jsem, že si u Niny s odnoží své superznámé klasiky víc pohrají; nebo jsem možná měla svou představu a L'Eau du Temps se do ní dostatečně netrefila. Ale jinak se o ní musím vyjádřit celkem pozitivně. Za prvé má slušnou výdrž - testovala jsem ji spolu s Blue Charm, a L'Eau du Temps vesele voněla ještě ve chvíli, kdy byla novinka od Azzara dávno pryč. Na začátku je hodně ovocná, ne příliš hořká, spíš citrusová s nádechem zeleně ovocné svěžesti.

Přestože je srdce podle složení nacpané bílými květinami, moc jsem je tam neregistrovala. Všimla jsem si karafiátu, ale je ho tam malinko - kdybych ho nehledala, snad bych ho ani nenašla. Takovou nostalgickou karafiátovou nálož jako v L'Air du Temps určitě nečekejte. Srdce má takový neurčitě květinový, lehce kořeněný nádech. Postupně přejde ve směs ovocné svěžesti (teď už bych si tipla spíš hrušku nebo něco takového zelenějšího), květin a nápadné suchosti, připomínající suchý zelený čaj. Pěkně čerstvý, žádná zatuchlina, která vám dva roky ležela v kredenci. Vlastně mi L'Eau du Temps ze všeho nejvíc přišla taková zeleně čajová. Potrpíte-li si na letničky se suchými (byliny, čaj, seno) tóny a hlavně na letničky s dobrou výdrží, zařaďte si holubičky do sbírky.

Autor: Ada

.

Témata článku

Nejčtenější