V polovině devadesátých let jsme si jednou s mámou udělaly výlet do
Prahy. Byla to ještě taková skoro porevoluční léta… v té Praze už
možná ne, ale v našem ospalém okresním balíkově vždycky plynul čas
pomaleji. Šly jsme se podívat do Kotvy, kde byla dole v přízemí velká
kosmetická a parfémová sekce - několik ‚ostrůvků‘ s parfémy
obehnaných pulty.
Pamatuju si z toho Jiříkova vidění víceméně neurčitou mlhu
nejrůznějších flakonů a vůní, z níž vystupují tři konkrétní
konkrétní objekty: Angel, Dune a Fleur d'Eau. Angel by tehdy, pár let po
svém vzniku, na vrcholu popularity (4 roky tehdy byly na trhu chvilka, ne jako
dneska); Dunou se voněla každá druhá. Nechala jsem si ji stříknout na ruku
a vím, že se mi hrozně líbila a chtěla jsem ji, což přičítám
extatickému stavu, neboť Dune je velmi sladká a sladké vůně jsem nikdy
v lásce neměla.
A na jednom pultu stála reklama s tyrkysovou povlávající slečnou a
světle zeleným flakonkem. To přesně odpovídalo mému naturelu, ale na
vyzkoušení už nějak nedošlo, a tak se k Fleur d'Eau dostávám až dnes,
v době, kdy dávno není horká novinka, ale potácí se na pokraji vymření.
Škoda, že jsem si ho tenkrát nevyzkoušela, neoblíbila a nevydyndala
k narozeninám, byla by to vůně přesně podle mého tehdejšího gusta a
typ, proti jehož použití na mladé slečně by nikdo nic nenamítal.
Z toho už je jistě jasné, že Fleur d'Eau spíš jemnější, svěží vůně. Jeho název znamená v překladu ‚vodní květ‘ a něco takového můžete čekat, nenašla jsem v něm ovšem typický současný vodně květinový akord, který je mi protivný svou pronikavostí (vyznačují se jím především levnější vůně). Je tam jeho mírná verze, smíchaná s konvalinkami a po rozvonění velmi věrným ‚vodním‘ tónem, který skutečně připomíná zurčící čistou vodu.
Milovnicím vodních a vodně květinových svěženek bych vřele doporučovala ještě si rychle Fleur d'Eau někde sehnat, než se definitivně přestane prodávat. Ze současných vůní je mu nejpodobnější snad L'Eau Par Kenzo, Fleur d'Eau je ale ženštější.
