Článek má v názvu jedničku, protože bych chtěla, aby to byl první díl série. O čem ta série bude naznačuje titulek, ale orient je široký pojem; vězte, že tyto články se budou týkat toho "pravého" orientu, parfémů vyrobených v arabských zemích pro tamní obyvatele. Začneme ale zlehka.
Článek má v názvu jedničku, protože bych chtěla, aby to byl první díl série. O čem ta série bude naznačuje titulek, ale orient je široký pojem; vězte, že tyto články se budou týkat toho ‚pravého‘ orientu, parfémů vyrobených v arabských zemích pro tamní obyvatele. Začneme ale zlehka.
Parfumerie má ve východních zemích dlouhou tradici. Začít bychom mohli hned v Turecku, tedy ještě skoro v Evropě, a pokračovat přes Sýrii, Saudskou Arábii do Ománu, Jemenu a zpátky do Egypta… na druhou stranu pak do Indie a okolních zemí, odkud pochází spousta orientálních ingrediencí, i když tato oblast už nás tentokrát zajímat nebude (Indie a její vůně jsou zase jiná kapitola).
I Arabové měli dlouho k dispozici jen parfémové látky, které se daly získat jednoduchým stylem, tedy převážně pryskyřice - kadidlo, benzoin, myrhu a spoustu dalších včetně velmi ceněného oudu - a živočišné složky. Pižmo bylo tak oblíbené, že se dostalo i do rajské zahrady, kde na čestné muže čekalo ve zdejší půdě i v tělech krásných hurisek. Arabové ovšem zároveň milovali růži a věnovali se jejímu pěstování a kultivaci, aby si její vůni mohli užívat alespoň v zahradách (znali např. růži damašskou - dnes se jí také říká turecká a bulharská podle zemí, v nichž se pěstuje a zpracovává), neuměli z ní totiž nijak vydobýt vonné látky. Teprve (nebo už?) v jedenáctém století n.l. vynalezl perský učenec Avicenna destilaci v páře. (Nepochybně mu v tom pomohly pokusy jeho předchůdců; ač byly primitivní typy destilace známy už v Mezopotámii, arabští a perští chemici ji v 8.-10. století n.l. zdokonalili v podstatě do dnešní podoby.) Vyrobil tak mimo jiné růžovou vodu, kterou si jeho souputníci okamžitě oblíbili - voněli se s ní, omývali jí zdi mešit, přidávali ji do jídel a přijímali-li hosta, bylo dobrým zvykem pokropit ho růžovou vodou ze speciální zdobené nádobky.
Obliba vůní v zemích středního východu a jejich okolí byla po vzniku islámu pro jistotu zakotvena i v koránu. Mohamed prý vůně miloval (škoda, že ho nemůžeme pozvat na Arôme
) a schvaloval je, na rozdíl od alkoholu, jako bezpečnou závislost, které se lze oddávat podle libosti. V koránu je také zavedena spousta hygienických pravidel, která de facto požadují, aby byl muslim stále co nejčistší a upravený. Voňavost se sice nepřikazuje, ale je logické, že k tomu tak nějak patří. Voní se ženy i muži a navzdory horkému klimatu používají v podstatě totéž, co odjakživa: těžké orientální vůně s pryskyřicemi, živočišnými složkami, pižmy, dřevy a květinami. U nás taková představa budí zděšení, ovšem je fakt, že tyhle komplexní parfémy se v teple rozvinou daleko nejbohatěji. Máte-li rádi orienty, nebojte se to v létě zkusit - třeba jen stříknout na ruku a občas přičichávat nebo mávnout kolem sebe (dva mohutné střiky do výstřihu bych raději neriskovala).
K vrhání se do světa orientálních orientů můžete využít některou z vůní, kterou tamní výrobci připravili víc podle západního vkusu. Mezi těmi si může najít svého miláčka i ‚normální‘ člověk, který vážně nechce umírat pod tunami oudu.

Třeba #START-9987# Romance z produkce značky Rasasi snad ani moc orientální není… Je to květinově ovocná vůně s pevným orientálním základem, který jí dodává sytost a plnost. Hlavními složkami jsou však květiny a ovoce v hebké, sametové podobě - přirozeně krásná růže, jasmín, do toho krotká broskev - jen pohladit, ne taková ta přezrálá, která vám ulepí celou ruku. Při přičichnutí se mi okamžitě vybavila vůně Lalique, kterou znám jako čistý parfém z luxusní sběratelské edice (nevím, jak voněla původní EdP) - rozvíjejí se jinak, ale jsou si podobné a obě jsou hřejivé, hebké, měkké, voní draze a velmi, velmi žensky. Takových teplých květinově ovocných vůní je v hlavním proudu docela nedostatek, J'Adore, Incanto a jim podobné jsou bohužel jen řídkým odvárkem toho, co se z takových ingrediencí dá vyrobit. #END-9987#

Druhá vůně stejné značky, kterou jsem vyzkoušela, je z jiného těsta. #START-9956# Shatha Al Oudh patří mezi ‚východní‘ produkci Rasasi (firma má parfémy rozdělené na západní, východní a vodní, jež neobsahují alkohol a jsou určeny k parfemaci interiérů). Ze začátku proto připomíná něco divného, mně konkrétně dezinfekci Betadine, a na rozvití se musí počkat. Je to těžší vůně, plná santalového dřeva, sladké ambry a pižma; z květin dominuje růže. Popis uvádí i kořeněné tóny, těch jsem ale moc nezachytila, to už spíš nějaké zemité, které jsou také zmiňovány. Dovolila bych si ji mezi echt orienty zařadit někam k průměru a řekla bych, že u nás by se líbila spíš mužům. #END-9956#
mám neodbytný pocit, že bez Romance už nemohu dál žít a musím ji mít, a to nejlépe HNED!