Dobře vím, co se v Česku vždycky myslelo pod pojmem "ruská voňavka"; něco kýčovitého, přeslazeného, otravného a dobrého akorát tak pro Rusku, která měla v českých představách opět typické vlastnosti, tedy zmalovaný obličej, nadváhu, obrovitý kožich a pár kilo zlata na krku a na prstech.
Slávu Zajceva, ruského módního návrháře, jsme tu znali už za socialismu; jeho oděvy se občas objevily třeba v Ženě a módě. Pan Zajcev stále žije a tvoří, a podle toho, co jsem vygooglovala, opustil nucenou socialistickou střídmost (dříve mohl tvořit, ale nesměl si moc vyskakovat, protože jeho otec patřil mezi ‚zrádce‘ odsouzené za Stalina) a vyžívá se v lahodně přeplácaných kreacích. Tedy aspoň na přehlídkovém mole, kde je vše dovoleno.
Moskevský Fashion Week 2009 a móda inspirovaná tradičními ruskými vzory
Dobře vím, co se v Česku vždycky myslelo pod pojmem ‚ruská voňavka‘; něco kýčovitého, přeslazeného, otravného a dobrého akorát tak pro Rusku, která měla v českých představách opět typické vlastnosti, tedy zmalovaný obličej, nadváhu, obrovitý kožich a pár kilo zlata na krku a na prstech.
Maroussia, tedy Marusja (pojmenovaná po návrhářově milované vnučce), se ze začátku tváří, jako by chtěla tomu klišé dostát, ale nakonec to není tak hrozné. Musí se nechat rozvonět a pak je z ní dnes už sice trochu staromódní (vznikla v roce 1992, těsně po skončení ukrutných osmdesátek), ale stále použitelná vůně. Voní po květinách, koření (cítím skořicový a hřebíčkový tón), je pudrová, maličko i mýdlová; základ je mírně orientální a pižmový.
S touhou po trendy vůni u tohoto Zajcevova výtvoru moc nepochodíte, voní však příjemnou nostalgií. Při rozumné aplikaci je nositelná na den i na večer. Jen na ni zkrátka musí být nálada…