Ztracenou uprostřed Indie, na náhorní plošině obklopené hustými lesy, lze najít krajinu plnou rozpadajících se paláců, zřícených chrámů a zarostlých pasáží. To je Mandu, kdysi velkolepé město, nyní pomalu pohlcované a stravované džunglí. Město, které bylo svědkem jednoho z největších a jedinečných experimentů života v rozkoši vůbec.
V roce 1469 nastoupil na trůn sultanátu Malwa šáh Ghiyath. Pro své poddané měl ale překvapení. Po více než 34 let totiž s mečem v ruce podporoval svého otce v rozšiřování držav. A tak si řekl, že je nejvyšší čas, začít si užívat života. Ustoupil od dalšího rozšiřování, denní státnické povinnosti přesunul na svého syna a sám se věnoval nejrůznějším potěšením, do kterých zapojoval i své poddané.
Město rozkoší
Vybral si město Mandu a naplnil je 16 tisíci krásných otrokyň a mladých dcer svých rádžů. Aby je měl kde ubytovat, nechal vybudovat honosné paláce s bazény ve tvaru lotosových květů nebo hvězd. Umožnil všem rozvíjet jejich talent, takže se dámy věnovaly tanci, zpěvu, divadlu, hře na flétnu, ale třeba i zápasům. Urozeným princeznám se dostalo vzdělání, dělaly sultánovi společnost při jídle, ale mohly se zapojit i do správy státních podniků. V obraně sloužilo 500 habešských žen.

Mezitím se sultán pustil do zaznamenávání věcí, které mu činily největší potěšení. Jeho záznamy se jmenují Ni’matnama, neboli „Kniha potěšení“ a dosud je k vidění v národní britské knihovně British Library.
Kniha potěšení
Ni’mantnama je jedním z nejrozsáhlejších záznamů a rádců pro potěšení života, jaké kdy byly napsány. Zahrnuje poradenství v nejrůznějších oblastech. Třeba loveckých výprav (neodcházejte z domu bez obrázku svých milovaných, kafru vetřeného do nohou, svého nejlepšího jestřába a jednoho, či dvou gepardů). Poradí i jak si připravit středověkou obdobu Viagry (snězte vrabčí mozky smažené v mléce a ghí a potom si potřete příslušný orgán směsí balzámového oleje, kardamomu, tibetského pižma a medu).

Největším překvapením knihy je ale to, že podstatná část je věnována čichovému potěšení a parfumerii jako důležité součásti požitkářství ve středověké Indii. Skoro polovina knihy je věnována radám, jak destilovat růžovou vodu a nejrůznějším receptům na přípravu kadidel, deodorantů a vonných mastí.
Kaleidoskop vůní
Jeden z receptů je na vonnou pastu, známou jako Abir: přidejte mango, ambru, šafrán, mošus a esenci z rožce do čínského kafru a vařené šťávy z nardového koření. Vložte pak květiny, aloe, bílý santal, sezamový olej, sladkou bazalku, esenci z artemisie, listu kurkumy, šťávu z kardamomu…
Sultánovy recepty ovšem zahrnují i způsoby, jak se vonět. Pro provonění ženského těla má velmi podrobný návod, jehož výsledkem je dokonalý kaleidoskop vůní.
Sultán radí: umyjte si ruce růžovou vodou. Vezměte mízu z kůry mangovníku a divokého fíku a umyjte si s ní tělo. Použijte kuličky vytvořené z vonné pasty Abir pro vetření parfému do každého kloubu zvlášť. Vetřete růžovou vodu a pižmo do intimních partií a santal na krk. Esence z pižma je dobrá pro ústa. Vetřete růžovou vodu do kůže na čele. Použijte jakékoli vonné oleje z květin k vytvoření Abiru, kterým potřete přední zuby. Vetřete parfém do kapesníku a potírejte s ním tělo. A nakonec oblečte bílý čádor a navoňte jej. To bych teda asi před odchodem do práce nestihla.

Kniha potěšení je velmi důležitá, protože přináší svědectví o velmi sofistikované tradici parfemářství v Indii pramenící až v době Véd, v prvním tisíciletí před naším letopočtem. Ukazuje, jak důležitou součástí života v té době vůně byly. Dokládá, že toto umění bylo jedním ze základních stavebních kamenů civilizovaného života v té době. Umění, kterým byla Indie tehdy proslavená.
Úpadek a naděje?
Po příchodu Britů do Indie ale toto umění pomalu upadalo v zapomnění. Zdrojem financí a podporovateli parfumerie byla totiž především indická šlechta a bohaté vládnoucí třída s vytříbeným smyslem pro styl. S jejich úpadkem upadal i zájem o umění vůní.
V současné době, když přijedete do Indie, najdete v obchodech stejnou nabídku vůní na bázi alkoholu jako kdekoli jinde na světě. V duty free shopech nenajdete jediný parfém vyrobený v Indii. Přesto, že velká část surovin pro výrobu parfémů pochází právě odtud.
Existují však místa, kde se parfuméři znovu snaží oživit dávné umění tvorby atarů, esenciálních olejů dle starobylých receptur. Jedním takovým je Kannauj, malá oblast v státě Uttar Pradesh.
Ale to už je jiný příběh, ke kterému se dostaneme příště.
Zkoušeli jste nějaký atar, pocházející z Indie?
. Teším sa na ďaľší diel ! 