Kvůli alopecii přišla o všechny vlasy: Tereza se ale naučila mít se ráda

Vlasy – málokterá z nás si dokáže představit, jaké by to bylo nemít je. Jsou mezi námi ale ženy, které o ně z nějakého důvodu přišly. Jednou z nich je Tereza Drahoňovská (30 let). Jak se vyrovnala se situací, že už jí nikdy vlastní vlasy nedorostou a proč se rozhodla, že by o tom měl vzniknout komiks?

* Tereza si na život bez vlasů zvykla a našla v tom i řadu výhod. Zdroj: Tereza Drahoňovská.

Alopecie připravila Terezu o vlasy, řasy i obočí

Tereza je mladá žena, která pochází z Jablonce nad Nisou. Vystudovala žurnalistiku a mediální vědy. V současné době pracuje v marketingu a už několik let se specializuje na interní komunikaci ve firmách.

Ve volném čase čte komiksy, vyšívá a fotí. Její život je naprosto normální. Přesto se musela vyrovnat s obrovskou ztrátou. I když se jedná „pouze“ o kosmetickou záležitost, pro mladou a krásnou ženu je to situace velmi náročná. Před několika lety přišla o vlasy z důvodu onemocnění zvané alopecie. Loni pak vyšel její autobiografický komiks, který zpracovala s ilustrátorkou Štěpánkou Jislovou.

Terezo, onemocnění zvané alopecie spočívá v tom, že nemocní mohou postupně přijít o vlasy, řasy, obočí i další ochlupení, je to tak?

Ano. Jednou jsem si všimla holého kolečka nad uchem, kde jsem dřív mívala vlasy. Současně jsem si začala všímat, že při česání nebo ráno na polštáři nacházím mnohem více vlasů než kdy dřív. Také se mi vytvářely kouty. Trvalo to několik měsíců, kdy jsem jen mohla sledovat, jak mi postupně „mizí“ vlasy a pomalu se objevuje pleš. Nakonec jsem se rozhodla zbylé vlasy jednoduše oholit a koupit si paruku.

Tereza má stále úsměv na tváři. Zdroj: Tereza Drahoňovská. Tereza má stále úsměv na tváři. Zdroj: Tereza Drahoňovská. 

Umím si představit, jak to pro vás muselo být těžké, hlavně po psychické stránce. Můžete popsat, jak se vám podařilo se s takovou situací vyrovnat?

Byla jsem opravdu zničená. Zpočátku jsem věřila, že to spraví různá séra na podporu růstu vlasů, užívala jsem i léky a doplňky, ale velmi rychle mi došlo, že je to jen placebo a vlasy mizí nenávratně. Pořád jsem měla pocit, že na mě všichni koukají, litují mě, myslí si, že mám rakovinu. Se ztrátou vlasů odcházelo i moje ženské sebevědomí, které jsem v období dospívání dost složitě získala.

Jak jste se v té době cítila?

Najednou jsem si nepřipadala jako žena, ale jako nějaký podivný tvor. K takovým pocitům mě dohnalo i to, že mi vypadaly nejen vlasy, ale také řasy a obočí. Celý obličej jsem měla najednou úplně „nahý“. Často slýchám, že jsou to jenom vlasy, ale ve skutečnosti je to součást vaší osobnosti. Jejich ztráta je pro ženu nesmírně těžká, hlavně, když to není vaše vlastní volba a nemůžete to ovlivnit.

Tereze to sluší s vlasy i bez nich. Zdroj: Tereza Drahoňovská. Tereze to sluší s vlasy i bez nich. Zdroj: Tereza Drahoňovská. 

Myslím, že kdo tohle nezažil, nedokáže si to ani představit. Terezo, povězte, kdo vám byl v nejtěžších chvílích největší oporou a co vám pomohlo?

Bude to znít divně, ale byla jsem to hlavně já sama. O celém procesu a pocitech jsem příliš nemluvila, hodně jsem to v sobě dusila. Toho zpětně hrozně moc lituji. V mém okolí jsem se naštěstí nesetkala s žádnou negativní reakcí, snad jen od neznámých lidí, kteří si z mého vzhledu občas utahovali. I to vedlo k tomu, že jsem se ještě víc uzavřela do sebe.

Proč jste si neřekla o pomoc?

Chtěla jsem být silná, říkala jsem si, že to zvládnu. Ale myslím, že kdybych někomu dovolila mi pomoci, hodně by se mi ulevilo. Takhle mi pomohl hlavně čas a smíření sama se sebou, kdy jsem se postupně zase naučila v zrcadle vidět sebe sama. Postupem času jsem se sama sobě zase začala líbit a sebevědomí se mi vrátilo. Pokud bych tím vším procházela znovu, určitě bych začala chodit na terapii a víc bych se svěřovala se svými emocemi, pocity a strachy. Nebála bych se ukázat, že jsem křehká a trápím se.

Jak vlastně reagují lidé kolem vás na to, že nemáte vlasy? Zmiňovala jste, že někteří lidé vás litují, protože si myslí, že máte rakovinu. Myslím, že reakce jsou asi různé, že?

Někteří lidé reagují na můj vzhled velmi pozitivně. To mě samozřejmě mile překvapilo. Ať už se jedná o komplimenty na tvar mojí lebky, nebo i to, jak žensky a krásně působím i bez vlasů. Občas mě zaskočila otevřenost okolí. Třeba, když mi jeden z kolegů řekl, ať se nezabývám tím, co si myslí ostatní. Že jsem to pořád já a na mně samotné se nic nezměnilo. To pro mě bylo zlomové. Do té chvíle jsem měla pocit, že se přece celý můj život obrátil vzhůru nohama.

Stále si zvykám na pohledy dětí, které často neví, jak s mým vzhledem naložit. Někdy se trochu posmívají, někdy mají v očích obavy a strach. Vždy doufám, že to alespoň otevře vysvětlení ze strany rodičů o tom, že lidé vypadají různě a je to v pořádku. Zeptat se mě napřímo se lidé většinou bojí. Myslím, že totiž automaticky očekávají, že se jedná o rakovinu nebo jinou nemoc spojovanou se smrtí.

Terezo, zmiňovala jste, že jakmile vám vlasy vypadaly, pořídila jste si paruku. Střídáte tedy „účesy“, nosíte šátky nebo prostě chodíte mezi lidi „jen tak“?

Na začátku jsem nosila paruku. Ani moji blízcí kolegové nepoznali, že to nejsou mé pravé vlasy, dnes už paruky vypadají opravdu fantasticky. Velmi brzy jsem ji ale nosit přestala, měla jsem neustále pocit, že na své okolí něco hraju, že jim lžu, že to nejsem já. Přešla jsem pak na šátky a čepice. Hlavně v létě by totiž pokožka hlavy měla být zakrytá. „Nahoře bez" jsem chodila jen v úzké rodině.

Změnil se váš postoj k (ne)nošení paruk časem?

Dnes po několika letech to už vůbec neřeším a prakticky všichni mě znají jen s holou hlavou. Ať už jsem v restauraci, v práci, v divadle nebo na party, neřeším to. Čas od času se mi stane, že ke mně přijde nějaká žena, která má taky s alopecií zkušenosti, nosí paruku, nebo zná někoho, kdo nemocí trpí. Většinou mi říkají, že mi to moc sluší, že jsem odvážná a inspiruji je. Z takových situací mám neskutečnou radost!

Místo paruk si oblíbila šátky. Zdroj: Tereza Drahoňovská. Místo paruk si oblíbila šátky. Zdroj: Tereza Drahoňovská. 

Pojďme ženy, které postihlo něco podobného, trochu „uklidnit". Můžete uvést nějaké „výhody“, které vám toto onemocnění přineslo? Věřím, že na všem zlém se dá najít něco dobrého?

Výhod to má spoustu! Od čistého koberce a odpadu ve sprše, přes bezúdržbovou úpravu hlavy, díky které si ráno můžu přispat. Přítel si libuje, že mě v noci může obejmout, aniž by mu lezly moje vlasy do pusy. S postupem času mám pocit, že kladů je více než záporů. Ale pozor na to, stále doufám, že mi vlasy narostou, o tom žádná. Jen už nevidím problém v tom, kdyby se tak nestalo.

Jak vám ztráta vlasů změnila život? Věřím, že i když se jedná jen o kosmetický problém, tak to do života mladé ženy zasáhne citelně po mnoha stránkách…

Začala jsem o svém životě přemýšlet jinak. Došlo mi, že mi mé tělo předává zprávu, že je něco špatně. Najednou jsem si uvědomila, že jedu na dluh a tělu nic nevracím. Zároveň jsem se naučila zaměřovat na to, co chci já, ne moje okolí, nebo co je „správné". Zkoušela jsem dělat víc věcí, co mi dělají radost. Jen tak! Alopecie mě navedla na velmi dlouhou cestu, na které jsem dodnes, a ještě pěkných pár kilometrů mi zbývá. Ale jsem z ní nadšená, protože se neustále posouvám dopředu. Ale nebudu lhát, je to makačka a dřina.

Jaký je váš názor na současné ideály krásy? Mnoho lidí stále žije v domnění, že dokonale upravené vlasy a líčení je to nejdůležitější.

Mám radost z aktuálního vývoje věcí. Kolik různých kultur, tvarů, stylů a názorů tu máme. Zároveň se ale žádný z nich nedostává do celkového přijetí společností, což je hrozná škoda. Sama mám trochu strach ze síly sociálních médií a představ, které vyvolávají. Pozoruji to i na sobě, jak mě to nutí sdílet jen to krásné, mluvit jen o úspěších. Na tom bychom měli zapracovat, protože právě to mě dohnalo k tomu dělat spíš to, co se dělat přeci má, ne to, co bych dělat chtěla.

Ano, dokonalé nalíčení a účesy doslova ovládly sociální sítě. Přitom člověk se mnohdy cítí lépe bez líčení. Máte to stejné?

Velkým stresem i úlevou jsem prošla nedávno, kdy jsem kvůli problémům s kůží nemohla chodit do práce nalíčená. Najednou jsem ztratila další berličku, která mi pomáhala se cítit „krásná". Ale víte co? První den jsem se cítila nejistě, druhý jsem na to už pomalu zapomínala. Teď? Ta úleva, že můžete být jen sebou, bez jakýchkoli příkras je k nezaplacení. Jde jen o to prolomit tu zeď.

Ještě se musím zeptat, jak vlastně probíhá péče o pokožku bez vlasů. Co je nutné dodržovat, čeho se vyvarovat? Napadá mě i souvislost s nošením paruky. Hodně lidí říká, že to není nic příjemného, i když jsou dnes paruky velmi kvalitní. Ale na holé kůži to může například svědit.

S tím nošením paruky máte pravdu. Je to náročnější, než se zdá. Hlava se pod ní potí. Pásky, na kterých paruka drží, škrtí. To byl jeden z důvodů, proč jsem je přestala nosit. Šátky a čepice jsou mnohem příjemnější, ale nejlepší je samozřejmě chodit bez ničeho. Zároveň je ale potřeba kůži chránit před sluncem. Kromě opalovacího krému ale není potřeba žádná větší péče. Jen masáže hlavy si bez vlasů užijete mnohem víc.

Tereza se rozhodla napsat o životě bez vlasů komiks. Zdroj: Tereza Drahoňovská. Tereza se rozhodla napsat o životě bez vlasů komiks. Zdroj: Tereza Drahoňovská. 

Svůj příběh jste sepsala do knihy. Jak vás vlastně napadlo napsat knihu?

Během seznamování s nemocí jsem si zapisovala pocity, myšlenky, zážitky i rozhovory, které mi přišly zajímavé. Často byly docela humorné, a navíc jsem se setkávala s velkým nevědomím okolí a společnosti. Proto jsem si říkala, že by mohlo být užitečné zkusit celou zkušenost nasdílet. Protože miluji komiksy a pohybuji se v české komiksové komunitě, byla to jasná volba. Když mi na grafickou stránku kývla má kamarádka a skvělá kreslířka Štěpánka Jislová, bylo mi jasné, že to bude pecka.

A co si v ní můžeme přečíst?

V komiksu Bez vlasů popisuji vývoj celé nemoci, ale i to, o co se vlastně jedná. Řeším tam několik rovin – ženskost, zdraví a work-life balance, ale i životní změny a to, jak nás ovlivňují požadavky společnosti. Mám radost, že se nám tam vešel i humor a to, že alopecie nemusí být tragédie. Dokonce jsme získaly cenu Muriel za nejlepší komiks roku 2020, což nám udělalo neskutečnou radost.

Tak to je velký úspěch! Co byste vzkázala ženám, které zrovna procházejí tím, čím jste si prošla vy se ztrátou vlasů a sebevědomí?

Vy to zvládnete! Mluvte o tom, blbněte s parukami a buďte na sebe hlavně hodné. Netrapte se. Vykašlete se na lidi kolem sebe a zamyslete se, jak byste si mohly víc dělat radost, víc odpočívat. Zkrátka se pokuste rozluštit, co vám vaše tělo říká. Vždycky mi udělá radost, když mi napíšou další ženy s alopecií, které četly náš komiks Bez vlasů. Zjišťujeme, že jsme si prošly podobnými pocity, fázemi i zážitky. Nejste v tom samy!

Jsou pro vás vlasy důležité, nebo si dokážete představit svůj život i bez nich?

Autor: Martina

Dekorativní kosmetiku vybírá velmi pečlivě s ohledem na citlivou pokožku. Miluje výrazné rtěnky a jemné oční stíny a minimalistické řasenky. Velmi ráda objevuje novinky z oblasti dekorativní i pečující kosmetiky.

Váš příspěvek

Nejčtenější