fiore píše:
Vera píše:
fiore, to je mi moc líto 
Vero díky za solidaritu
Holt se to tak někdy semele.. Člověk se snaží vybírat tak, aby se trefil co nejlépe a samozřejmě že nečeká žádný velký dárky, ale alespoň něco malého a víš, že si na tebe vzpomněli vzpomněli..
Je to smutné
a taky jsem to kdysi zažila… ale od „praktických“ rodičů nebo partnerů to člověk ještě pochopí… co já nepochopím, to je můj EX. Ještě že už 7 let nic chápat nemusím. Ptala jsem se dcery, co dostane od taťky. Prý „přece půlku na lyžák“. Aha! Já ale zaplatím tu druhou, že?
V posledních 14 dnech jsem jí přesto kupovala kabát, zimní boty, dvoje kalhoty… a samozřejmě i dárek, který zůstal tajemstvím až do poslední chvilky pod stromečkem. A mimo to taky dárky pro syna a pro holčičku z DD a pro manželovy dospělé syny… Můj bývalý má jen jedinou dceru a k Vánocům jí dá „půlku na lyžák“. Ani nevím, koho mi má být líto. Třetí Vánoce žiju z toho, jak syn trhá papíry, září mu očka, děkuje Ježíškovi… škoda, že to tak letí a za pár let pochopí, že Ježíšek fakt neví, který autíčko ztratil a že miluje Lego, letadla, Pata, Mata, samolepky a červenou barvu.
Některým lidem tuhle radost asi vyrovnává představa, kolik ušetřili…
Vím, Vánoce nejsou o hmotných dárcích
. Ale když jsou zdroje dostatečné a dáreček přesto chybí, bývá tam pak ještě jedna přímá úměrnost…
… méně milých překvapení = méně skutečného zájmu…