Kočky

Naše kočka Máša uměla otvírat dveře, pověsila se na kliku a visela, dokud necvakla. Když dostala něco, co jí nechutnalo, stáhla uši dozadu tak, že to vypadalo, jakoby žádné neměla. Když se dříve řeklo „kočka“, nijak jsem nechápala, co na nich může někdo mít, to zvíře se prostě musí zažít, ta naše se chovala jako pes. Od té doby jsme takhle chytrou kočku už neměli.

Já jsem taky „kočková“ … naše Lila (britka) sice žádné superkousky neumí, ale nedala bych ji ani za nic. Je to správná kočičí dáma - má pár vybraných jedinců, které si pustí k tělu, návštěvy pohrdlivě obejde elegantním krokem do vedlejší místnosti kterou odmítá opusti do doby než vetřelci odejdou, chlapy už vůbec nemusí (to už je velký svátek, když se nechá od manžela nebo syna hladit)… No prostě KOČKA.

Já mám Kapučínu a jsem věčně dokousaná a doškrábaná. Je strašně roztomilá, ale pomazlit se s ní nedá. Nechá se dobrovolně hladit, jen když vám přijde zabrat postel. Je to miláček rodiny a šišlá na ni dokonce i můj taťka 

Já mám kocoura Rockyho. Našli jsme ho v zimě venku a je to takový nebojsa kterého nic nerozhází. CHodí si ven kdy chce, ale vetšinou nám okupuje sedačku, křeslo nebo postel. Malá dcerka ho tahá dost surově, ale on má pro ni božskou trpělivost a pochopení (na rozdíl od nás). Přestože má každý den misku se žrádlem, navíc ještě loví myši. Rád nám je nosí živé do bytu a tam je - tyran jeden - nechutně zabíjí. A tak mu je vyhazujeme zase ven, aby se tam druhý den nenudil 

janas - 10 kg to musí být macek, ne?

Jo , je to macek! Spíš vyžraný, než statný. Jelikož žije v bytě (nelze ho pouštět ven - okolo domu je velmi rušná ulice a tam by dlouho nepřežil), tak je samozřejmě kastrovaný a to má vliv na tloustnutí. Má málo pohybu - jen spí a žere. Ale je to hodné, čistotné zvíře - nejraději má čerstvě vyprané a vyžehlené prádlo (k mé velké radosti).
Těch 10 kg je nadsázka, spíš je to 8 kg. Na obyčejného mourka je to hodně - je to koule! Když skočí z knihovny na zem, zatřese se podlaha. Zkoušela jsem mu vnutit kočičí žrádlo „light“, ale to odmítl. Nebo mu omezit dávky, to je taky těžké, pak furt chodí za mnou a mňouká a otravuje a nedá pokoj, dokud mu nedám další.

To kočičí mňoukání znám, dokážou vydat tak neuvěřitelně otravný zvuk, že člověk udělá cokoli, aby byly zticha 

Pět let máme kočku Rozárku, pouličního sirotka, je to zrzavá mourka, a pořídili jsme ho dceři místo koně. Podle nás je to nejkrásnější kočka.Teď je velká a za koňmi chodí na stek (dcera). Róza je mlsná, vychytralá, umí pěkně otravně mňoukat. Nás čtyři miluje, ráda se mazlí, ale jak přijde návštěva (i lidi, co k nám chodí často), panicky prchá pryč. Asi si myslí, že jsme neschopní si obstarat potravu, sem tam donese živou myš, pustí ji v kuchyni na podlahu, vyskočí na židli a tváří se: „No, tak chytejte!“ Což je na infarkt. Honím myš smetákem, jsem mokrá jak myš a musím ji chytit, protože naše kočka se o ni dál nestará.

Svatko, kočky nosí myši jako dárek chovateli! A očekávají pochvalu! Většinou ale zakousnuté. Ten můj kocour chytá na chatě a nosí mi občas dovnitř také živé. Odehrává se to obvykle kolem třetí hodiny v noci a ode mne se očekává, že budu myš honit s ním. Tak v tomto případě ho nechválím, myš mu vezmu a vyhodím zpátky ven.
Jinak zírám, jakou rychlost dokáže vyvinout při té tloušťce.

Pokud je přinese zakousnuté, tak ji pochválím, to je jasan. Jsem ráda, že loví myši. Ale ona má asi sem tam pocit, že toho masa máme málo. Přitom když dělám maso k jídlu, tak srdceryvně mňouká a plazí se mi po nohou a zatíná do mě drápy. samozřejmě, že kus dostane. Holt s kočkama je sranda.

Nasi maju Micku. Je krasna, bielucka, ale vobec jej to nemysli. Moj ex ju prezyval „blondina“. Bez ohladu na to ju cela rodina miluje a sme jej ochotnymi otrokmi.

Můj miláček Čertík (obyčejný pruhatý mourek) a jeho kumpán Shelly (aristokratický modrý peršan) měli u nás na chatě taková ta průchozí kočičí dvířka,aby v noci neotravovali mňoukáním a nebudili nás.Protože jsme se navzájem bezmezně milovali,nebylo výjimkou,že jsem jejich myší „dary“ našla po probuzení na polštáři,také jsem párkrát při cestě na WC ve tmě bosou nohou ťápla do zakouslé myšky,(myšek),která byla úhledně uložena vedle mé postele.
Zvykla jsem si.A miláčky jsem nepeskovala,vždyť to byly důkazy jejich vrcholné přízně!!
(jejda,kolik z vás teď skoro zvraci???:-)

Kačaba píše:
(jejda,kolik z vás teď skoro zvraci???:-)

Urcite nie my, co mame macky.

Teď už žádného kočičáka nemám,a moc se mi stýská,jenže dceři našli důvod astmatu-kočky..((
Tak mám antidepresivní fenku coton de Tulear- Ashley-to je taková veselá chlupatá bílá kulička, tři akvária o objemu dohromady 500l a mou krásnou Valentýnu-velikou tříletou korálovku.
Musím říct,že ji krmím myšma,a že je zabíjí rychle a stokrát humánněji než kočičáci,kteří ubohou myšku týrali třeba hodinu,než jsem je objevila a „hračku“jim sebrala.
Hadice začichá,vyrazí,zaškrtí a pozře.První tři kroky jí zaberou zhruba 4 sekundy…