Píseň pro můj smutek
(Zuzana Nováková Renčová)
Ještě nikdy nezapomněl
po noci přijít den.
A tráva, která v zimě zemřela
nezapomene na jaře zas růst a zelenat se.
A voda, která znehybněla v led, krutý a kalný,
nezapomene třpytit se a téci.
Až kůra stromů puká
takový přišel mráz
až ptáci, kteří chtěli vzlétnout mrtvi padají.
Neposbírám je, neoživím,
ale proč ta úzkost proč..
Z lůna smrti se opět nečekaně narodí
a v hejnech a hejnech budou vzlétat
a slavit slunce.
Ještě nikdo nedokázal zadržet jaro, které
přichází.
A proto dívám-li se do tmy světlo vidím