Byly různé módní vlny… ale obecně se dá říct, že se používalo víc živočišných tónů, větvičníku, labdana, tedy věcí, které jsou dnes víceméně demodé, případně zakázané. Lehké ovocné vůně, na které jsme zvyklí dnes, v podstatě neexistovaly.
Stačí se podívat, kdy vznikly které legendy.
Roja Dove má v knize parfémy rozdělené podle dekád a u každé stručnou charakteristiku, co frčelo, podívám se a napíšu.
Starosvětské vůně
- Zmínit
- Citovat
- Nahlásit
Starosvětské mi přijdou vůně, ze kterých je cítit mýdlo, muškát a klasické chyprovky. Ale myslím si, že starosvětská vůně je ta, kterou nosí prostě stará žena, nebo i mladá děvčica staromódně oblečená /můj manžel mi hučí do ucha že když je jak z němého filmu/. Vůně se prostě přizpůsobuje nositelce, jak už tady někdo napsal.Soudě podle miniaturek, které má babi zastrkané všude možně ve skříních, dřív byla vůně šperk, který potřeboval čas na rozvonění, odvahu nositelky a tvořil určitou individualitu nositele, prostě to dřív byla taková bytelná pecka, která se snad nikomu na první počuch nemohla líbit.Ještě víc mi to připadá u pánských vůní, nemám moc ráda když muž, třeba i starší, se navoní takovou tou sportovní voničkou, ble.
- Zmínit
- Citovat
- Nahlásit
Začátek 20. století: ten byl teprve ve znamení rozmachu moderní parfumerie, byly objeveny a použity nové syntetické látky, vznikly některé základní klasiky, na kterých se staví dodnes - Jicky, L'Origan.
10. léta: emancipace, ženy už nechtěly vonět jako květiny, přestaly nosit korzety, získaly volební právo… V roce 1917 vznikla vůně Le Chypré od Cotyho, po ní Tabac Blond, Mitsouko - takže začátek velkých chyprových vůní a doznívání něžných květinovek.
20. léta: dokončena první fáze emancipace, zkracují se sukně i vlasy, ženy chtějí být nezávislé. Parfumerie objevila aldehydy, v roce 1921 vzniká No. 5. Ten zahájil nejen existenci nové kategorie vůní, ale taky se stal prvním parfémem, který byl pevně spojen s módou. Do té doby návrháři vůně nedělali (s výjimkou Paula Poireta, který ale na parfémy nepohlížel jako na nezbytné doplňky k dotvoření celkové image).
1925 - Shalimar - tehdy byl mnohem svůdnější, kouřovější než dnes, v základu měl cibet, použitý vanilin byl méně čistý a obsahoval zbytky guajakolu a fenolů, které přispívaly k celkové temnosti. Tehdy se mělo ještě zato, že správná dáma takové parfémy nenosí (a správná dáma taky nekouří a netančí necudné tance, třeba tango), ale už se to nedalo zastavit ![]()
30. léta: situace se trochu zklidnila, později přišla velká krize, počátky nacismu atd. V těžších časech jsou prý vždycky populárnější orientální parfémy. V roce 1931 vzniklo Tabu, z jehož velké smyslnosti dnes zbyly jen trosky.
40. léta: během války moc parfémů nevzniklo, protože všeho byl nedostatek, ale po válce lidé zatoužili po novém luxusu. Do módy přišla svěžest a zelené tóny - viz Miss Dior (1947) nebo Vent Vert (1947). Na výsluní se hřály taky aldehydové parfémy (Le Dix, Ma Griffe) a vrátily se květiny, ale v odvážných moderních kreacích (Fracas).
50. léta: dekáda rokenrolu a také velkých hvězd v drahých róbách. Hodně oblíbené jsou živočišné tóny a svůdné parfémy, velký rozkvět začíná v kosmetickém průmyslu. Parfémy: Youth Dew, Diorissimo, Cabochard - celkem všehochuť.
60. léta: velké změny pro ženy (antikoncepční pilulka, uzákonění potratů), začátek sexuální revoluce. Oblíbené jsou východní ingredience (pačuli - vůně hipíků, kadidlo) a hodně klasických francouzských parfémů je zavrženo jako staromódní. Poprvé je potřeba přepracovat tvář klasiky pro moderní trh. Parfémy: Madame Rochas, Cal
- Zmínit
- Citovat
- Nahlásit
Aimirin píše:
V podstatě komplet na všechny svoje vůně ve flakoncích jsem slyšela názor, že jsou starobabské.
Uvažuji, že tu starosvětskost jim dodává pudrovost, možná to, že jsou těžší a orientální (moderní vůně jsou přeci jásavé barevné vodičky). Také jasmín a mýdlovost „vadí“.
Tak starosvětskost pro mě znamená, že se můžu pomocí určité vůni přenést pocitem či myšlenkami do jiné epochy, do dlouhých velkolepých šatů s krajkovými rukavicemi a deštníkem proti slunci, do Paříže 30-ch nebo 60-ch let a tak dál, prostě na chvilku zapomenout že žiji ve 21 století s neustálou honičkou někam, kam spěchat je stejně marně.
Takové pocity mám ze starších chyprových vůni : Mitsouko, Miss Balmain,
starší květinové Guerlainy : Chamade, Nahema ,
Carony : Narcisse Noir, Tabac Blonde
ale pro mě mezi starosvětské patří i moderní vůně také ( ale můžu je najít jen u výrobců nich vůní), dobrý příklad - Frederic Malle : Une Fleure de Cassie, Noir Epices, Une Rose , Carnal Flower - jsou to pro mě starosvětské vůně také,
a také : Lorenzo Villoresi Teint de Neige
- Zmínit
- Citovat
- Nahlásit
Také mě napadá, jaké příběhy a události máte spojeny s některými vůněmi?
Třeba u mě byla Escada Magnetism připomínkou úplně prvního rande v mém životě. Tajně jsem se vkradla do lednice, vzala maminčin flakónek a hojně jsem se jim postříkala
Dneska musím říct, že ten kluk za to nestál
Modrá hodina
Poprvé jsem si ji vzala na balet Labutího jezera. Dodnes mám při jejím navonění představu svěží, letní noci za úplňku, při které krásná žena se zlatými vlasy vstupuje do ledového jezera, aniž by zčeřila hladinu…A v okamžiku dění, kdy rákos na břehu zpívá tklivé molové písně, proti obloze vyrazí teskné, vysoké C a v záři měsíce se objeví postříbřené labutí peří…
- Zmínit
- Citovat
- Nahlásit
Aimirin píše:
já bych si přeci jen radši povídala než o vůních na staré báby, o těch starosvětských, vintage, retroTřeba, jak voní parfémy z různých období? (60,50 léta…)
Aimirin - to jsi napsala moc hezky! Vůně na „staré báby“ zní pejorativně, jako vůně, které jsou i trochu odpudivé. Ve skutečnosti jsou parfémové legendy skvosty! Zdá se mi, že žádná z moderních novodobých vodiček nemá šanci stát se legendou a přetrvat 50 let.
- Zmínit
- Citovat
- Nahlásit
Tak já 19. století vidím, ani nevím proč, jasně s nějakou fialkou…a třeba takový 17. století se pro mě pojí s neroli - a to vím, proč: Věčná Ambra si kupovala jím navoněný rukavičky…už jsem na to někde vzpomínala, a myslím, že to bylo taky v debatě o starých vůních - apropó, nezazněly tady už tehdy nějaké sliby o tomto tématu, Ado ? ![]()
- Citovat
- Nahlásit
- Editovat
Maty píše:
Taková mi přijde klasická Arpége,však už je to babička mezi vůněmi,ale i tak pořád krásná, i když pro mě zatím nenositelná.
- Zmínit
- Citovat
- Nahlásit
Po pečlivém ozkoušení bych jako starosvětské označila vůně od Florascentu, které navíc tento dojem sugerují i etiketami na flakóncích a válcovými ručně vyráběnými krabičkami. I vůně z řady Aqua Floralis mají přes svoji svěžest nádech, jako by člověk otevřel léty zaprášenou krabičku se sušenými květy.
- Citovat
- Nahlásit
- Editovat
Za vůně řekla bych po svém nostalgické bych označila z těch, co jsem měla Arpege, Mitsouko, Nahemu, Vol de Nuit, L'Heure Bleue, Byzanci, krásné nostalgické, na všechny mé okolí prská, co je to za divný..... nenapíšu co, všechny jsem ztratila odvahu nosit, ať ven či doma jinak než na zápěstí. Jen Byzanci ještě mám, ale jsem asi nesebevědomý… jak říci slušně…srab. Pravda, že některé se mi také začaly v nose trochu příčit minulou zimu a hlavně na mé kůži opravdu začaly předvádět to „horší“, co se v nich dá najít. Nic méně se mi líbí a výraz starosvětské ve mne vzuzuje spíše představu klidně i mladičké dámy tak, jak vypadala třeba i před sto lety, elegantní, jemnou, čistě žensky se chovající. Nic pro obhroublá potrhdíla.
- Zmínit
- Citovat
- Nahlásit