EGOISTE CONCENTREE A NEJAKE EGOISTE VINTAGE
tak… no ten novej je reformulovanej no.

@Jedi
Honza to vzal i přes mne, očichal jsem 3 verze Égoïste i verzi Cologne. 
Osobní hodnocení, nejpříjemnější mi byla verze Cologne Concentrée, měl jsem možnost se s ní seznámit poprvé v životě.
Budeš se divit, v určité fázi z ní cítím slabý závan perníku jako z Bel Ami Vetiver v drydownu.
Harmonizující „živá voda“, krása.
Úplně jsem pookřál.
Chanel Allure Pour Homme Édition Blanche Eau de Parfum Bohužel nejsem znalec řady Allure, přesto se domnívám, že při přechodu z EdT Concentrée na EdP se změnilo více než jen název. Původní verzi jsem testoval před drahnou dobou, ale ulpěly mi v paměti téměř dráždivé tóny pepře a na prach vysušeného citronu. Rozhodně to nebyla moje favoritka. Dnes jsem z nedostatku jiných nápadů zkusil novou verzi a byl jsem velmi příjemně překvapen. Blanche je nyní méně rozháraná, nedráždí „výstřely“ jednotlivých složek a přesto se mi současně s tím zdá dospělejší a asertivnější. Vlastně se zde povedl přesný opak toho, co provedli s Bleu de Chanel EdP. Shodný je pak téměř lineární vývoj vůně s vytrvalou citrusovou složkou, solidní výdrž a chanelovsky diskrétní, avšak zcela uspokojivá projekce.
@Jirka84 Některé zdroje to takto uvádějí a v tomto smyslu jsem tu o tom - tuším že právě Vám - odpovídal na dotaz. Nicméně jiní recenzenti na netu hovoří o odlišném charakteru vůní a můj osobní dojem ze dneška to spíše potvrzuje. Fakt je nejlepší zkusit to na vlastní kůži, já myslím, že se ta vůně změnila, ale stejně tak se za těch několik roků mohl „změnit“ můj nos 
Na Fragrantice je v diskuzi mail s odpovědí od Chanelu. Vůně jsou totožné a k přejmenování z Concentrée na EdP proběhlo k lepší orientaci zákazníků. Realita ale může být jiná 
Já včera shodou okolností zkoušel EDT a kromě dvouhodinové výdrže jsem byl spokojen. Jak se liší EDP vůní a výdrží?
@Starfighter To jsem četl také, no nevím, raději to přenechám znalejším. Za sebe mohu jen říci, že mi dříve byla Blanche protivná a teď bych snesl flakón, čím to je Bůh suď 
Abych nezapomněl, zkoušel jsem toho více (Gucci Guilty, Kenzo Homme Night, Nuit d'Issey, Prada Luna Rossa, všechno takový plochý mainstream), ale zaujal mě Sisley. Eau d'Ikar je vůně typově příbuzná s Beeneovým Grey Flannelem, ale není tak nesmlouvavá a posléze se ubírá jiným směrem. Zkoušel jsem jen „telegraficky“ na papírku, ale určitě se k ní ještě vrátím, mám takový pocit, že by mohla pěkně pocuchat moji top desítku 
Al Attaar - Sahaab Red - paráda, veľmi príjemná skôr sladšia unisex vôňa, mierne gurmánska. A hodí sa k nej prívlastok Red.
Al Attaar - Sahaab Blue - aj toto sa mi páči, povedal som si po natretí na pokožku. Čomu sa to len podobá? Žeby Bleu de Chanel? Ale nie, po chvíli som na to prišiel. Daarej od Rasasi. Celkom slušná výdrž.
Slabšiu výdrž má Sarahs Creations - Al Jamal Al Aswad. Tá sa otvára sviežim akordom. Niečo mi dosť pripomína ale netvrdím že niekoho kopírovali.
Baug & Sons - Magnetic. Svieža arabka, a veľmi podarená. Cítim vetiver a nejaké horkasté citrusy. Na leto akurát.
Al Khayam Zafron - Dewania. Sakra, to už hej. Niečo ako Raghba, Oudh Al Bahar… Veľmi príjemné.
Al Attaar - Oud Al Qasr. Orientalisti pozor: toto sa vám asi bude páčiť, oud s ružou, ale z tých lepších (+ voľáke kvety). Zo začiatku je aj projekcia nadpriemerná, ale potom sa mi zdalo že to šlo na úkor výdrže, tá sa mi zdala byť priemerná. Ale je to dobré, privoniavam si k ruke :mrgreen:
Skúšal som aj dámske Victorie (Sterling), to umiestnim do dámskeho vlákna.
Ak by som si mal vybrať z týchto vôní jednu, vybral by som si Dewaniu a Sahaab Red (počty mi nejak nejdú
).
Nautica Voyage Cena výborná, výdrž překvapivě dobrá, vůně hrozná. Okurka s citrusem. Po třech hodinách se to už nechá.
Hascish Homme (Veejaga, 1983): Jedinečný, složitý začátek, určitě bergamot a ovoce, které rychle zmizí, ale především čerstvá vůně horského (alpského) lesa, která přetrvává. Postupně se mihne i karafiát nebo pelyněk, nakonec převládne zvláštní, nesmírně pohodová a optimistická dřevitá vůně, v níž rozeznávám kadidlo, kůži a pižmo. Malý poklad.
Hascish Homme Due (Veejaga, ?): Téměř stejná vůně jako první „hašiš“, jen bez toho komplikovaného citrusovo-ovocně-dřevitého otevření. Trochu lineární, ale stejně vzdušná, pohodová a návyková. Nenápaditá lahvička s měkkým plastovým víčkem ovšem hezká není.
Arrogance pour Homme (Arrogance, 1982): Klasika, koncentrát osmdesátých let. Pačuli, větvičník, koření… Milá vzpomínka, ale kdyby to někdo chtěl nosit ven, musí si NUTNĚ pořídit i barevnou košili se špičatým límcem, zrcadlovky a knír. A intenzita? Doslova strašná. Vyčuchali by vás všude.
Reporter for Men (Oleg Cassini, 1978): Další poměrně intenzivní, až opulentní vůně, která se ráda předvádí, vědoma si toho, že na rozdíl třeba od té Arrogance patří do „lepší společnosti“. Vůně „na večer“. Květiny a pižmo. Není sympatická, ale budí respekt.
Acqua di Selva (Visconti di Modrone, 1949): Tohle bylo naopak příjemné překvapení. Poněkud syntetický, ale laskavý levandulově-citrusový začátek se překlápí do jemné a zdrženlivé vůně na téma pryskyřice a slunného lesa. A má i něco z klidu staré noblesní oficíny s pečlivým a velmi, velmi pomalým holičem. Na kolínskou i slušná výdrž.