@MagnolieS já ti nevím jestli může hnisat. Strašně se bojím.
@Nelly 918 a ten otok bolí? Já když zkouším opatrně přiložit prsty na tu bouli, asi ho i bolí.
Kočky
@rocky
Samozřejmě je možné, že je to jen od nějaké včelky, ale pro klid duše bych navštívila veterináře.
V žádném případě nechci strašil, ale jeden nikdy neví…
V únoru jsem řešila to samé s Kaylou. Všimla jsem si, že se jí udělala boule v tlamce, měla ji celou oteklou. Muselo to být ze dne na den a oteklo jí to opravdu hodně. Myslela jsem si, že je to jen od zubu, raději jsem volala veterináři a naštěstí máme skvělého, vzal nás brzy. Potíže se zubem vyloučil, mluvil o nádoru a doporučil odebrat vzorek tkáně v narkóze a poslat na histologii. Toto proběhlo, dostala antibiotika, aby se jí tam nedostala infekce. Za týden otok sice zmizel, já jsem se radovala, ale histologie prokázala maligní nádor. Já jsem tak šťastná, že se to řešilo hned! Je to prý docela častý problém u koček a když se to řeší včas, dá se to zvládnout. V pozdějším stádiu to může zasáhnout i čelist a to by byl problém. To se naštěstí nestalo, odoperoval zapouzdřený útvar s přesahem do okolní tkáně a teď kromě uhrnutého pysku není nic poznat.
Po vlastních zkušenostech za posledních pár let se opravdu přimlouvám za návštěvu veterináře a důkladné vyšetření a moc držím palce, aby to byla jen nějaká prkotinka!
Každopádně i na ten otok by mohl veterinář něco poradit, podle mě jakýkoliv otok bolí, když to v tom pne…
- Zmínit
- Citovat
- Nahlásit
@rocky Taky bych šla. Náš kocour to míval od seknutí nebo kousnutí jiným kocourem ve rvačce - taky okolo tlamky, oni si útočí na obličeje. Mohla mu to udělat i ta tvoje druhá kočka při hře. Často se mu tam udělala bolestivá boule plná hnisu.
Jako není to žádná hrůza, ale mohlo by se to zvrhnout. Doktor mu dal vždycky pigáro ATB, vyčistil mu to a byl klid.
- Zmínit
- Citovat
- Nahlásit
@rocky mě teda bolí jako prase a svědí. Ale jestli ho to bolí, asi bych šla hned, opravdu to vůbec nemusí s včelou souviset a může to být něco vážnějšího. Kamarádky kocoura loni štípl sršeň - ulovil ho, blbec. A otok měl jen den - na noze, rychle to zmizelo. Zvířata jsou na bodnutí málokdy alergická tak, že by otok trval víc, než den, dva.
- Zmínit
- Citovat
- Nahlásit
@Daňule89 @frangipani_romana @Nelly 918 @MagnolieS Holky, ještě jednou vám všem chci poděkovat. 
Včera večer jsem si přečetla vaše příběhy jedním dechem, v noci kocour už skoro nevrněl a asi ho to muselo fest bolet. Skoro jsem nespala a jen jsem přemýšlela, a ráno jsme celá rodina jeli na veterinu. Syn u toho musel být, bral to jako svou povinnost, je to přeci jeho kocour.
Já to zkrátím, byl to absces o velikosti středně velkého kuřecího vejce.
Prý to mohlo být hmyzí štípnutí.
Manžel musel doktorce pomáhat kocoura udržet, jinak bychom ho my dvě s doktorkou ani náhodou neudrželi a narkózu ona dávat nechtěla. Martin to zvládal k mému překvapení velmi dobře, dostal dvě injekce, jednu atb, druhou analgetika.
Domů jsem dostala atb v tabletách a roztok na čištění rány. Syn když viděl na krku u kocoura krev, tak se rozbrečel a prosil doktorku ať mu zachrání jeho kocourka.
Doktorka byla prima, poslala syna do čekárny a slíbila, že kocoura zachrání. A musím říct, že Martinkovi se hoodně ulevilo.
Byla jsem tak šťastná, byla jsem až dojatá a jsem ráda, že jsme jeli a že to vše takhle dopadlo. Frangipani
, ono to vlastně skoro dopadlo tak jak jsi to napsala, což mě jako hypercitlivého člověka velmi zklidnila.
- Zmínit
- Citovat
- Nahlásit
Co mě ale nepříjemně překvapilo, byl náš druhý stříbrný kocour Karel.
Při příjezdu domů jsem přepravku s Martínkem přinesla do pokoje, kde byl i Karlík, který bráchu očima sledoval a najednou začal prskat a chtěl na něj zaútočit.
Pohotovostně jsem Karla chytla za ocas
a dala do vedlejšího pokoje, tam vyváděl, jako kdyby mu zažívá stahovali kůži, neskutečný řev.
Vzala jsem tedy Karla na dvůr, tam chodil za mnou umazlený a vtíral se, úplně se okatě předváděl, jako by nic.
Po půl hodině jsem ho přivedla do pokoje, a zase na bráchu řev a prskaní. Jako by začal být teritoriální. 
Přemýšlela jsem, že pokud se i nadále nebudou snášet, že bych jednoho bohužel musela vrátit, a to Karlíka. 
Dcera začala vyvádět, že v žádném případě, Karel je její kocour. A manžel ho taky má rad. Vůbec nemám tušení, proč se tak chová (kocour), jestli mu vadí přepravka nebo nějaká zášť.
Ale v čem? netrpí hlady, mazlíme se s nimi. Nerozumím.
A vůbec netuším co mám dělat.
Volala jsem před chvíli do útulku LuckyCats, poradit se co mám dělat a paní řekla, že ten stav může potrvat klidně týden až dva, něž najdou opět k sobě cestu.
A co když ne? Momentálně jsou separováni, ale co bude dál?
A to jsme nebyli nějak dlouho z domu, max cca 2,5-3 hod.
- Zmínit
- Citovat
- Nahlásit
@rocky
Je moc dobře, že jste na veterinu jeli, určitě se mu muselo velmi ulevit. Teď už to bude jenom lepší! 
Ten útok může být způsobený tím, že načichnul veterinou a brácha ho nepoznal. Kočky se v tomto nepoznávají zrakem, ale čichem. A právě proto ho teď třeba bere jako vetřelce (neznámý pach), který je ve známém těle a nerozumí tomu. Mají kocouři nějaké oblíbené deky, prádlo, na kterých lehávají? Prohazovala bych jim je, ať se vše dostane do normálu. Je moc dobře, žes potyčce zabránila. Prý pokud se to stane jednou (a často právě po návštěvě veteriny), může to časem zajít do extrémů. Někde jsem o tom četla článek, bylo to všechno moc hezky vysvětlené. Zkusím prolistovat časopisy, ale vůbec nevím, jestli to bylo tam…
Nebo jsem našla toto, v tom časopisu byl článek určitě od stejné autorky: https://kocicipolepsovna.cz/…-z-veteriny/
- Zmínit
- Citovat
- Nahlásit
@rocky Před časem jsme zaživali něco podobného, když jsme si vzali druhého domácího kocoura - 5ti měsíční kotě. Máme čtyřletého obřího zrzka Čičíta od úplného koťátka (6 týdnů- nalezenec). Čičit je velmi přátelský ke kočkám - venkovním, co chodí domů, miluje psy i cizí lidi. Od mala vyrůstal ve smečce pěti psů, s fenkou Skřítkem si 2 roky fantasticky hráli. Spí s náma i pseama v jedné posteli a podle mě se cítí být víc psem, než kočkou. Perfektně slyší na jméno a rozumí hrozně moc věcem - pořád na zvířata mluvíme. Já na svoje kočky nikdy „nečičám“ všechny oslovuju jménem a všichni na to slyší a reagují.
Když jsme přinesly Azíka - modrý kocour, Čičit na něj reagoval 2 měsíce hodně špatně. Odmítal si s ním hrát, odmítal chodit na stejný záchod, nechtěl s nim být ani ve stejné místnosti. To jsme vůbec nečekali, je fakt kámoš s každým. Azík má jinou povahu, je odtažitý, cizí lidi kouše a škrábe - zle, ne ve hře. I s námi první týden nekámošil. Ale miluje také psy, s naší novou fenkou z dočasek si nádherně hrají, občas se přidá i 6ti letá Skříťa. Azík je teď skvělý, velký mazel, ale chvíli to trvalo, asi zažil něco hnusného. Ty cizí lidi mu pořád vadí, ale je to lepší.
S Čičitem to opravdu trvalo skoro 2 měsíce, než se začali snášet, už si občas i hrají. 3× se nám docela drsně servali, Azík to začal a dostal od téměř 7 kg Čičita hrozně do huby, sám má sotva 2 kila - je to chroust, ale drsnej
. Nezasahovala jsem do toho, jsou to šelmy, musejí si to vyříkat a Azík musí pochopit, že na Čičita nemá a přišel do jeho prostředí.
Po měsíci jsem si také říkala, že si to asi „nesedne“ a budeme muset Azíka někomu dát, naštěstí už je to v pohodě, hodně pomohlo, že mají kluci velkou venkovní volieru, kde jsou spolu sami a mají čas se tam bez psů a bez nás kámošit. Doma pořád oba dávají přednost psům a nám. Čičit miluje Skřítinu a Azík zase Dobynu. Ale když jsou psi venku, hrají si i spolu, nebo spolu spí.
Jsem fakt ráda, že se to vyřešilo. Někdy to prostě chce čas, vydržet a věřit, že to bude dobrý.
- Zmínit
- Citovat
- Nahlásit
Ufff!
@rocky
Kocoura se rozhodně nezbavuj! To se srovná.
My jsme loni řešili nenávist mezi kocourem a kočkou, útočili na sebe kdykoliv okolo sebe prošli. Ta slabší se z toho úplně vystresovala, škrábala se, měla rozdrbaný čumák a krk do krve, samý strup a tekla jí krev, museli jsme jí nakonec nasadit satelit. Jenže to ji vystresovalo ještě víc… dostala od veta CBD kapky na uklidnění. Půl roku jsme chodili k doktorce… doktorka nám nakonec poradila, ať jim oddělíme zázemí, že každá kočka musí mít svoje , aby se o to nepraly.
Make long story short: nakonec pomohlo, že jsme jí vymezili její prostor - brali jsme si ji do postele a toho druhé kocoura vyháněli. Ona pochopila, že je to její teritorium a během tří dnů bylo vyřešeno a vyléčeno. On je sice agresívní, ale do tý postele se fakt bojí. Ona je hrozně malinká, 2,5 kilová bílá kočička, hlídá si to a jak se to velký zrzavý hovado přiblíží, už se nahrbí a když ho náhodou napadne vyskočit na postel, tak ona se vznese a dvoumetrovým obloukem se strašným řevem mu přistane na hřbetě.
Je to strašně srandovní, jako když myš zaútočí na slona - ale vždycky ho zažene.
No a doktorka radila: dát každé kočce vlastní misky na jídlo i na pití, vlastní pelíšek a hlavně vlastní záchod. Že ony pak nemají důvod o něco bojovat.
Nám se to podařilo přes ten pelíšek v posteli.
Doporučuju zkusit jako první ty oddělit záchody, kocouři si bobkama značkují hranice.
Ještě mě napadlo: nepřestali náhodou zahrabávat bobky? Nenechávají je na povrchu písku?
- Zmínit
- Citovat
- Nahlásit
@rocky Sledovala jsem kočičí drama a jsem ráda, že to dopadlo dobře. Averzi bych přičítala stejně jako @Daňule89 tomu, že jste domů přinesli spoustu jiných pachů (lidí i zvířat) z veteriny - dej tomu čas a jak radí Romana, vymez jim prostory - aby oba věděli, kde mají „své jisté“.
Jinak ještě jedna nepříliš veselá kočičí historka - syn mi dneska po Skypu říkal, že kolegyně v práci strašně smrdí kočičinou .....
. Ona je taková šmudloidní, doma chová dva kocoury a asi má některé věci dost na háku.
- Zmínit
- Citovat
- Nahlásit
Tady se od rána dějí věci!
Zavřela jsem kočky do předsíně, abych mohla otevřít na terasu. A zatímco jsem psala o Hermésu, slyším z chodby rachot - máme toho blbého zrzavého kocoura Simbu, on občas rozhazuje boty, tak ho necháme, pak to vždycky někdo zase poskládá. Ale už to trvalo dlouho, tak se jdu podívat - kocour se zavřel v botníku, takovém tom vyklápěcím, jenom packa šmátralka čouhala ven.
Snažil se otevřít, ale to samozřejmě nejde, vlastní vahou to zase zavíral, takže se vždycky pacičkou odrazil, šuplík se pootevřel, ale zase se hned zabouchl. A okolo seděly ostatní kočky jak na tenise a se zájmem to pozorovaly, jenom popcorn jim chyběl.
On je hrozně tvrdý, nemňoukne ani když mu šlápnu na ocas, takže to celé probíhalo v úplném tichu.
Vytáhla jsem ho, byl chudák vyděšený, pelášil se schovat, kočky za ním, tak jsem se rozhodla pro zklidnění posádky servírovat dvě kapsičky.
Než jsem to nandala, kočky se seběhly, mňoukaly, já jim to vždycky můžu dát, až jsou všechny čtyři na místě, protože jinak je problém, že, no ale Terezka nebyla. A furt nešla, ale ona je občas taková tvrdohlavá, tak jsem ji nechala být, kočky dostaly kapsičky a já jsem si šla nadat práslo do pračky a péct buchtu.
Teď jdu kolem botníku, známé bouchání, ale Simba stojí vedle mě… tak Terezce se ta zábava v botníku asi líbila, takže si tam vlezla taky, zabouchla se a snažila se pacičkou šmátralkou dostat ven.

Nebo chtěla Simbovi dokázat, že je blbej a jde to… no nejde!
Asi budu muset ty šuplata zalepit, než to vyzkouší všechny čtyři.
- Zmínit
- Citovat
- Nahlásit
