.
Příspěvek upraven 26.07.12 v 03:05
Když je člověk rozčílený, má se vypovídat 
Hele, ten pán s paní, co si ode mě brali kočičáky říkali, že co měli před tím kočku, tak jim skočila z okna (a je to fakt výška), 14 dní nezvěstná, už se smířili s tím, že se nevrátí a najednou na ně čekala u baráku a s outěžkem. Takže třeba se jen někde zasekl, u nějaký milenky?
A s tím utracením kocourka, co už se nehodil - za prvý, kde je nějaká lékařská etika, utrácet zdravé zvíře je snad proti nějakým pravidlům a normální veterinář by to měl odmítnout. Za druhé - proto jsem kočičáky dávala na darovací smlouvu, kdyby něco… Ale to člověk dopředu nikdy neodhadne, zvlášť u známých,nebo u sousedů

Já myslím, že zdravá a dobře krmená kočka by neměla chytit rýmu.
Taky si myslím, že Bobešek se ještě může objevit - ať už sám, nebo ho někdo najde. Nevím, jak daleko od domova máš ty letáky, ale v tom šoku mohl utíkat hodně daleko. Rozhodně bych lepila až k nejbližším parkům.
@Sendy píše:
Hádka doma. Šli jsme se projít aspoň k řece, když muž proležel víkend, a jak jsme míjeli ty letáky a já tiše volala ččč, tak mu došla trpělivost. A že se tím prý nesmím trápit, kdy už s tím přestanu, že si mám říct, že je to pryč a jít dál. No a já na to reagovala také blbě, vyštěkla jsem, že kdybych umřela, tak by nad tím druhý den mávnul rukou s tím, že je to pryč a život pokračuje. Pane jo, ten se rozčílil a nafouknul a to celé dva dny kolem něho běhám, jako kdyby mu bylo nevím co. Měla jsem vztek na sebe, ne na něj. A vysvětlila mu, že zkrátka beru zvířata vážně a jestli on k nim vztah nemá, já tedy ano!
Vždyť už přes dvacet let zvířata ani nejím, protože říkám, že když člověk má jinou možnost se nakrmit, než zabíjením zvířat, tak to tak má také dělat. Ale svůj názor nikomu nevnucuji, muž maso jí.
Pak se sice snažil situaci vyžehlit, ale já už s ním o B. mluvit nemohu. A to mne mrzí.
to je smutné,… Sendy, neboj, aspoň tady u nás můžeš svůj stesk vždycky uvolnit 
ještě mě ted´napadlo, jak má naše Karla šplhací…nemohl se Bobeš dostat někam na střechy?
Karla zas asi další celou noc strávila na střeše
a ráno se mi manžel dusil
…to bylo asi z toho, že se od nás včera v tom dešti celý den nehnula a ležela všude na těch jeho místech :zed: …zase jí budeme muset trochu omezit přístup 
@Sendy
Je mi Tě moc líto, Sendy…vím, že většinu rad v následujících odkazech, které obsahují návod při pátrání po ztracené kočičce, už jsi zkoušela, přesto to sem dávám
…
Po delší době zdravím všechny košičí příznivce…tedy po delší době píšu, četla jsem ale nemohla ani psát. U nás doma je teď taková blbá situace a ti tři naši kočičáci nám aspoň drží psychiku, naštěstí jsou teď všichni v pořádku.
Sendy, chápu všechno prožívám to s tebou, jako asi hodně nás tady. Asi bych pořád doufala…
A Ligřík je vážně krásný, toho, že se teď tolik nechce mazlit se neboj, nám Garfield začal skákat na klín až po dvou letech a teď je z něj mazlící závislák:o).
Jste hrozně hodné, děkuji za podporu. On to muž myslí v podstatě dobře, protože vidí, že se trápím, myslí prostě jako chlap, no. Když o tom nebudu mluvit, když to nechám být = přestanu se užírat. Nechápe, že to tak není. A navíc, trápí se tím, co se stalo a cítí se vinen, ale já mu nic nevyčítám, neviním jej z toho.
Park zde žádný není, až dole je botel Admirál a Vltava, až tam všude a v přilehlých ulicích jsou letáky.
Dnes jsem potkala uklízečku, fungují zde tři, dvě na úklid bytů (nevyužíváme) a jedna na úklid společných prostor, s tou docela často povídáme. A B. znala, tak mi říkala, že se také poptává a jak to prožívá a i ty dvě zbývající uklízečky, které osobně neznám, prý též mají kočičky, tak všechny vědí, jak blbé dny prožívám.
Doufat? Já nevím, problém je, že jsou zde jen hrozně frekventované silnice, buďto Nádražní s tramvajemi, kde fičí jedno auto za druhým a tramvaje k tomu a na druhém konci, u botelu Admirál tříproudová silnice, kterou nemůžeme většinou přejít ani my sami. A zbytek jen vysoké činžáky, tam by se na střechu nikdy nedostal.
A pak - pád ze 4. patra! Zmizel mi tak neskutečně, jako kdyby byl jen krásným snem.