My Miu kastrovali jako asi 3/4 roční. Chvíli před kastrací si prožila několikadenní mrouskání, kdy teda byla úúúplně mimo, sexu si užila dosyta a několik dní nežrala, jen se válela po zemi jak posedlá, takže na kastraci šla vyzáblá až hrůza. Uvažuju teď jestli vůbec měla ty 3 kila, protože to byla kost a kůže 
Z kastrace se dostávala asi 2 dny, ale pak další dny ještě na sebe nenechala moc sahat. Těsně po operaci se počurala i poblinkala (ačkoliv jen žaludeční šťávy) a byl na ní hrozný pohled. Ona ne, že by si někam zalezla a tam spala, ona prostě mermomocí chtěla chodit po bytě a nejhorší je, že vylezla i na schody. Přitom všem bolestivě naříkala a samozřejmě ještě více pohubla, zadeček měla úplně kostnatý. No hrůza prostě 
Každopádně, dostala se z toho. Dnes je to pořádný kus kočky (avšak není ani zdaleka tlustá jak se pořád píše, že vykastrované kočky tloustnou) a idkyž má již 3 roky, chová se jako kotě. Je šíleně hravá, divoká a střeštěná. žádná koťata jí rozhodně nechybí 
Taky jsme jí chtěli povolit jeden vrh ze zdravotních důvodů, problém je v tom, že člověk nikdy neví, kolik těch koťat bude. Kdyby bylo jedno, max 2, tak klidně, to by se někde udalo, nebo bychom si to nechali. Ale vzhledem k tomu, že Mia je obyčejná domácí kočka (ačkoli nejkrásnější na světě!!!
), nevíme co bychom si počali třeba s 3 koťaty.
To by si nikdo nevzal, toli zájemců bychom nenašli. A nějaké topení, útulky, či dát to lidem co od pohledu vypadají, že se neumí postarat ani sami o sebe, to raději nic!