Pamutujete si, jak jsem si na fler koupila tu sošku kočky olizující si tlapku? Tak měla úspěch…Karla ji obdivovala hned potom, co jsem ji umístila na vhodné místo. Hodila si přes ní tlapku a bratříčkovala se. No, po pravdě to bylo jen první den, protože záhy pochopila, že s tou studenou kamáškou nic nebude a od té doby ji prostě přehlíží.
Nojo, ale teď jsme tu měli návštěvu s pejskem - starší setřice, klidná, mouše by neublížila, natož kočičce (ale Karle se stejně nelíbila
). Ani nevíme jak, ale setřice najednou stojí asi 50 čísel od sošky a je naprosto strnulá. Hlavu skloněnou níže, čumák namířený na sošku. Naprosto konsternovaná, nehybná zírala na tu sošku dobrých 5 min vkuse, ani nemukla. Její paníček na ní volal, ale ona vůbec nereagovala, jakoby čekala, že ji na čumáku brzy přistanou roztažené, pěkně nabroušené drápky 
Když jí nakonec asi došlo, že se ta věc opravdu nepohne, velmi pomalým pohybem začala sunout čumáček až k ní, aby se jí dotkla..rázem prozřela a zájem ji okamžitě přešel.
Jenže my jsme se tomu i tak velmi divili. A když jsem hostům vyprávěla o té paní, která sošku vytvořila, poznamenal pán docela důvtipně, že ta paní snad musela té sošce vložit kus kočičí duše 