S tím trnutím strachy je to někdy až na hranici infarktu, ještě, že mám nízký tlak, musím mezi Ligurka a Matýska moc vstupovat, on ho nenechá ani vyspat, stále do něho mydlí, kouše ho, drápe. Občas musím Ligurka izolovat, aby měl Matýsek klid. O neskutečně něžné a nádherné dušičce Bobeška jsem už psala tolikrát a přesto mě ta jeho vnitřní krása (i vnější) stále také dojímá a denně děkuji osudu a Dyndě, že ho mám zpátky, to není kočka, to je prostě něco víc, a i když budu všechna naše zvířátka milovat a všechna jsem milovala, Bobešek je a bude něco extra, taková láska navíc, jakési propojení, když to řeknu blbě, neumím ten pocit vůbec popsat.
Ligurka se snažím hodně mazlit, občas izoluji Matýska, aby si mohli Ligřík s Bobeškem pohrát a zadovádět a aby měl stále ten svůj benjamínkovský pocit, ale upřímně - řekla bych, že se dostává do kočičí puberty a dobře to včera utnul muž, když na řičícího Ligura zařval: Je čas na liguří kastraci! 
Matýsek už chodí na kočkolit bez problémů, docela jsme si i oddechli, ale stejně jej, když jsme doma, dáváme po hře, probuzení nebo jídle na kočkoli automaticky, on si tam ale dojde sám.
Dnes dorazí (nebo spíše si pro ni budu muset dojít na poštu) další zásilka ze zoohitu, mám tam i nějaké kozlíkové polštářky, dostane jeden Ligurek a jeden Matýsek, udice z minulé zásilky má u všech kocourků neskutečný úspěch.