Manžel mi vždycky říká, ať se duševně připravím nato, že se jednou prostě nevrátí …samozřejmě si uvědomuju, jak vysoká je pravděpodobnost, ale připravit se na něco takového, prostě není možné :-O (prý až se to stane a ono se stane, těžko nás přežijou, bude muset někam odjet, protože by nesnesl pohled na to, jak se trápím, a přiznal, že i pro něho to bude dost těžké smíření).
@dynda Rozumím, také se mi špehování koček ve své podstatě příčí. Vnímám je a respektuji jako naprosto svobodné tvory, ale také je příliš miluji a ta nevědomost mě vždycky hrozně ubíjí ..kdyby byly pryč týden, asi bych se zbláznila. Je to něco za něco, jestli najdu něco přiměřeného, asi to udělám :|
Nevím, jak to myslíš s více kočičkama ..to jestli se budou více držet doma, na to nemá vliv. Jakože aspoň jedna bude utírat případné slzy za druhou? :|




ale co by pro ně člověk neudělal 

. Po měsíci truchlení jsme zajeli do útulku a máme kočky rovnou dvě. Jednak nám to doporučila paní z útulku, že prý když má kočka společnost (druhou kočku), tak se prý opravdu mnohem míň toulá a jednak i u nás to nějak přirozeně vyplynulo. Nikdo neprotestoval. A i když je to blbé říct, ale prostě kdyby se jedna zatoulala, pořád máme ještě jednu. Obě se asi naráz neztratí. Ty naše dvě jsou teda na zahradě pořád, stačí zavolat a jsou u mě. Jsem za ně šťastná
?? :mrgreen:
Vím, že se může vrátit, ale procházím různými fázemi šílenství. Je pryč od minulého úterý/středy. Pochopila jsem, že počet dní, po které se neobjeví, může být libovolně dlouhý a asi vůbec nezávisí na věcech, jako je počasí, hlad nebo moje touhy.