my jsme 14 dní po kastraci a mazlíme se taky úplně stejně
čekala jsem, že se bude pár dní zlobit, co jsme jí to udělali ( čubina se nebavila skoro týden ), ale hned od druhého dne byla zlatíčko 
Kočky
Na rozhodnutí, kdy Portoska nechat kastrovat ještě trošku času máme, on je vděčný, milý mazel, ale včera mě řádně namíchnul, když vyšplhal po závěsech do výšky 3m až ke stropu. Samozřejmě sebou žuchl dolů dost nešikovně, ale za chvíli tam byl zas. Čert vem závěsy, ale ta výška a dopad na podlahu je nebezpečná.
- Zmínit
- Citovat
- Nahlásit
@tapuz píše:
Chudák kocourek, takové věčné stěhování pro něj musí být velký stres. Než si člověk k sobě vezme zvíře, měl by si o jeho chování trochu něco nastudovat a třeba se poptat na internetu, možností je spousta. Zvíře není plyšák, který se bude hned chovat tak, jak si představujeme. Dcera ať raději zváží, jestli si vůbec nějakou kočku brát, protože naprosto stejně se může chovat i kotě přímo od kočky. Každá kočka je jiná. A jestli to dceru tak rozhodí, že po dvou dnech místo trochy trpělivosti a rozumné úvahy pořád brečí, je to spíš na toho plyšáka.
My jsme si například brali z útulku tříletého kocoura. Původem to byl divoký kocour a pouliční rváč, který se do útulku dostal v důsledku těžkého zranění. Po dobu léčení si v útulku sice zvykl na bytové prostředí, ale byl to pořád odtažitý divoch. Když k nám přišel, zalezl pod sedačku, kde strávil několik dní. Na každý pokus o fyzický kontakt reagoval vrčením, syčením, sekáním packou a škrábáním. Po pár dnech vylezl, ale o nějakém přátelství nemohla být řeč. Už se sice neschovával, ale sekal po nás, nenechal se pohladit, kousal. Pořád jsem tvrdila, že to dělá, protože se bojí a neví, co se s ním zase bude dít. Trvalo to řadu týdnů, než se to zlomilo. Vytrvali jsme, teď v květnu ho budeme mít už tři roky a už dávno je to nejhodnější kocour naší čtyřčlenné smečky, kliďas, mazlíček.
I dospělá, třeba i stará kočka si ve většině případů zvykne, jen to může nějakou chvíli trvat. Jen je třeba nepanikařit a dát jí najevo, že se nemá čeho bát a že se jí v novém prostředí nic nestane.
Zlatá slova, pak se divíme, že jsou plné útulky, není podle představ, pryč ním…už máme všechno, jen toho citu a hlavně vcítění by v nás mělo být víc!!!
- Zmínit
- Citovat
- Nahlásit
@Alena píše:
já takhle venku mluvím se psem, lidi nelidi :mrgreen: až se někdy přistihnu, že musím vypadat fakt jako totální debil!!
Asi nás označí za OT
, že to patří do pejsčího vlákna, ale nic si z toho nedělej, já si s naší pejskovou také stále povídám, i na ulici, a je mi fuk, že si někdo myslí že jsem třeba trhlá, ..... a když se vykaká, utírám jí prdelku vlhčeným ubrouskem, který s sebou nosím v sáčku, do kterého pak hovínko uložím a odnesu leckdy až domů do naší popelnice, když cestou nepotkám žádný koš.
(Už dost lidí se nad tím podivovalo, ale pro mě je lepší jí utřít hned, než pak doma jí půl hodiny mydlit prdku, nebo nuceně ostříhat).
Jinak doma s Mikešem vedeme také dialogy, a když jsme sami, tak i kočičí řečí 
- Zmínit
- Citovat
- Nahlásit
Naše Vendulka tento týden přišla o všechny zoubky
. Je to moje malé zlato, nemá ani 2 kg. Trpí autoimunitní chorobou, na kterou bere dennně Prednison. Ale jinak je velmi živá, hravá a hrozný mazel. Vypadá to, že já její stav a vykonaný zákrok snáším hůř, než ona sama…
- Zmínit
- Citovat
- Nahlásit

…no, cizim je to vetsinou jedno, ale manzel to zprvu tezko nesl, zejmena kdyz zaslechl slova jako „lasko, milacku ..muj jediny“