Sisley: Soir de Lune

Po dlouhé době jsem se konečně dostala k vyzkoušení Soir de Lune na kůži. Na papírku se mi moc nezdála, ovšem takovéhle vůně je nutné zkoušet na kůži, jinak se správně nerozvinou; označila jsem ji tehdy za vlhce dřevitou, trochu květinovou a trochu kořeněnou, a ne moc harmonickou. Vlhké dřevo zůstalo, nevhodné poznámky k harmonii si však po zkoušce na ruce můžu s klidem odpustit - samozřejmě to dopadlo mnohem lépe.

Soir de Lune patří do rodu temných, jako vyprahlý drn suchých chypre. Suché v tomto případě chápejte spíš jako ‚ne sladké‘, protože v Soir de Lune je i pronikavý vlhký tón, jako zurčící ledová voda. Jestli celá vůně působí chladně, na to jsem nepřišla - zdá se mi, že je chladná i horká zároveň, studený potok a rozpálené kameny na břehu dohromady. Cítila jsem černou zem, šedé dřevo, kov, tmavě hnědý, tvrdý hřebíček a svíravou citronovou šťávu. Když jsem se od toho temného dojmu pokusila oprostit, našla jsem i trochu růže, možná špetku broskve a orientálně teplé santalové dřevo.

Soir de Lune bych rozhodně doporučila k vyzkoušení každému, kdo už má trochu vytříbený nos a baví ho objevovat zajímavé, originální vůně. O Soir de Lune by se dal napsat příběh plný ponurých, romantických i vznešených metafor, je to vůně, která podporuje fantazii. A stejně rozhodně bych ji nedoporučovala ke koupi naslepo - je v ní mnoho tónů, které by mohly vadit, pačuli počínaje a konče složkami, které nabírají až dezinfekční aroma.

Soir de Lune bych přirovnala např. k Cabaretu, podobně zemité a dřevité vůni, která je ovšem o něco květinovější; k Eau des Merveilles; a napadla mě i Blv Notte, zdá se mi, že to, co v ní simuluje vůni vodky, se dostalo i do Soir de Lune, i když zbytek vůně je úplně jiný.

Autor: Ada

.

Témata článku

Nejčtenější