Memoir Man
Jak víme, podle propagačních materiálů se inspirací pro oba Memoiry stala básnická sbírka francouzského básníka Charlese Baudelaira „Květy zla“ a hlavně báseň o černé labuti, která prý má představovat jakousi temnou stránkou člověka, má být jeho alter egem, vede ho do jeho memoárů, jenž byly napsány dávno před jeho narozením. Cílem tedy bylo především vytvořit temné vůně s květinovými a dřevitými aspekty.
I když v případě pánské Memoir se zase až tak o květinách příliš hovořit nedá. Začíná vůní nahořklých zelených bylinek, jehličí a osvěžující sladké máty. Netrvá však dlouho a jehličí s mátou nám zasype hromada černého popela („mramorové“ až „prachové“ kadidlo), smíchaného s rozdrcenou levandulí. S trochou fantazie bychom to přesto mohli považovat za popel, z něhož se nám černá labuť jako bájný Fénix teprve zrodí a jemně štiplavou levanduli za její hořké slzy.
Tuhle vábivě ponurou atmosféru umocňuje zemitý kouřový vetiver se špetkou sušeného tabáku a jemně drhnoucí kůže, stejně tak vlhké zemité a mechové tóny. Proti tomu pak jako paprsky ve tmě působí slaďounký mléčný santal s „pudrovým“ pižmem. Osobně mi sice víc vyhovuje dámská verze, kde jsou ta labutí křídla víc kompaktnější a mohutnější, nicméně se opět jedná o dokonalou souhru světla a stínu přesně jako v promo filmu k vůni
.
Já tam květy zla nečichám :| :| , vidím Memoir Mana úplně jinak
No vždyť já tam květy taky nečichám, tedy pokud za květinu nepočítáš levanduli. A s tou černou labutí jsem se pokusila nepřímo naznačit, že se jim to taky moc nevyvedlo, já tam mám spíše asociace popel - prach - mramor - kadidlo - bájný Fénix, když už nějakej pták teda
malinko mi připomíná Grey Flannel od Geoffrey Beene

. A vůni jsem si také představila… taková velká loď naložená kořením, tabákem, medem, voňavým mýdlem…
, jela jsem nahoru do posledního patra a dala jsem si decku šampusu a zajedla to chlebíčkama s krevetkami a pak si dala dobré kafe.