@mmaat píše:
To já vždycky říkala: „Jo, to jsem objednávala Markétě/Heleně/Janě - dosaď libovolné jméno kolegyně - já tam mám tu slevu, víš…“
Říkám si - jsou to moje peníze, žádné dítě už mi doma hlady nepláče, takže kdybych si za ně koupila třeba tři slony indické a jednoho afrického, může to být ostatním jedno
! Ale zvláště v poslední době si vždy, než něco koupím (parfém, kabelku, nějaký kus oděvu..), kladu otázku - fakt to potřebuji, chci, nebo je to jenom chvilkový rozmar?
@frangipani_romana píše:
@Hanka H To mne challenguje manžel - vždycky se ptá: „A potřebuješ to???“
Já se vždycky strašně rozčílím, on to dobře ví, ale vždycky se zeptá…
Na to existuje jediná správná odpověď - „Teď už to potřebuji naprosto nutně!“ 
@frangipani_romana kdybys to nepotřebovala, tak to přece nebudeš kupovat, to je snad jasné 
Já to dělám tak aby můj manžel raději nic neviděl a nevěděl. Skoro se všemi dopravci mám domluveno, že ať zásilky nechávají pod schody u baráku.
Znáte to: co oči nevidí, to srdce nebolí.
Bohužel manžel má kancelář u nás v baráku a když někdo zazvoní, hned hlásí : aaa co jsme si tentokrát objednali.
Příspěvek upraven 16.12.22 v 22:45

@rocky píše:
Já to dělám tak aby můj manžel raději nic neviděl a nevěděl. Skoro se všemi dopravci mám domluveno, že ať zásilky nechávají pod schody u baráku.Znáte to: co oči nevidí, to srdce nebolí.
Bohužel manžel má kancelář u nás v baráku a když někdo zazvoní, hned hlásí : aaa co jsme se tentokrát objednali.
Toto pořekadlo u mě platí pořád. Dokud jsem objednávala diskrétně, byl klid. Dnes jsem řekla, že bych chtěla do pokoje si objednat jeden obrázek, manžel řekl, jestli teď to zrovna potřebuji.
@frangipani_romana že jo!
Ten mi ale hnul žluči. Samozřejmě, že řekl : kup si… když to potřebuješ… No jasně, že potřebuji.
@frangipani_romana @rocky Přemýšlím jak bych se k chlapovi,který by se ptal jestli „to“ potřebuji postavila.Myslím,že by si to nikdo ani netroufnul. 
V první polovině života jsme kupovali jen to co bylo potřeba.Např. manžel jezdil na burzy motýlů.
A taky kouřil.To podle něj taky bylo třeba. 
No a já zase potřebovala svoje věcičky. 
@lilithc Tak oni nám to nezakazují, oni mají akorát blbé kecy. 
Já se vlastně ani neptám na jeho názor, já si jen tak nahlas přemýšlím, když se nemůžu rozhodnout a on to komentuje. A blbě, samozřejmě. 
Nejlíp se mi nakupovalo s Milanem, se sousedem, když mi zůstal v Paříži na krku, protáhla jsem ho po všech krámech, všechno schválil
Nejlepší bylo, když jsem si prohlížela kabelku za 2.000 Euro a Milan „to si rozhodně kup, to ti hrozně sluší!“.
To jsem neodolala, abych se nezeptala „Myslíš, že to potřebuju?“ a Milan: „Jestli nemáš tuhle barvu, tak potřebuješ!“. Říkala jsem si, že bych tím ten nákup manželovi hezky zdůvodnila…ale tehdy se ozval pud sebezáchovy. 
@frangipani_romana @lilithc @rocky Tak je rozdíl, pokud má „blbé kecy“ (ponechává mu to možnost zachovat si důstojnost a přesvědčení, že jeho názoru někdo přikládá váhu), a tím to končí, a mezi situací, kdy „na tohle nejsou peníze“, ale pro jeho motýle
a podobné vyfiku.dace budou vždy
!
Ta teď jsem se fakt zasmála - zdejší strážce mravů mi nepustil slovo, kam jsem musela umístit tečku, abych prošla.
Ale ono to fakt není žádný vulgarismus ani jiná urážka - je to pouze expresivně zabarvené slovo, označující vysoký stupeň rozcapenosti! Když si vzpomenu, jaké sprosťárny (v plném znění) a osobní invektivy tu nedávno lítaly z jedněch nectných úst?! 