@Hanka H Zahoď malichernost! 
Co právě čtete?
- Zmínit
- Citovat
- Nahlásit
@frangipani_romana Zase jsem v poslední době narazila na docela zajímavá vyjádření ke kauze „Opsala - neopsala“ Mornštajnová Les v domě. Už je to trochu hon na čarodějnice, protože každému musí být jasné, že ani jedno nebo druhé nelze potvrdit ani vyvrátit.
Ale zaujala mě tam jiná pasáž, a to ta, kde recenzent zmiňuje nebývalou vlnu knih vracejících se k době druhé světové, speciálně k holocaustu - uvádí např. Tatéra z Osvětimi a jemu podobné. Užívá termín „parazitovat“ na lidském utrpení, píše o emocionálním vykrádáním, o posouvání hranice, kterou čtenář dokáže v tomto směru akceptovat. Zamýšlí se nad tím, proč čtenáře oslovují knihy plné zla, smutku, utrpení …
- Zmínit
- Citovat
- Nahlásit
@frangipani_romana No vlastně ani nedošel, spíš konstatoval, že čtenář po přečtení takovéto hrůzy postupně otupí a potřebuje vyšší a vyšší dávky. A autoři mu vyjdou vstříc.
Týká se to i detektivek - v posledním desetiletí jsou v kurzu autoři typu Nesbo, pod pojmem „severská krimi“ si většinou můžeme představit jatka na každé desáté stránce. Proto mám ráda právě uváděnou Klevisovou - při té si klidně vypiju kafe a sním něco dobrého, aniž by se mi obracel žaludek.
- Zmínit
- Citovat
- Nahlásit
@Hanka H Hm, hm, to je jak se zprávama, chceme víc války a víc krvavé…a když se ztratí ponorka se 4 lidma, tak to lidi baví chvilku víc, než 100000 mrtvých na Ukrajině, protože to je taková zajímavá smrt…
Na mne tohle asi moc nepůsobí, asi mám narostlou nějakou hranici, která se nedá moc posunout. Klidně opustím oblíbený seriál (třeba Castanědovy knížky) v polovině, když už to začne moc houstnout. Doufám, že se mi to podaří udržet.
Ale konkrétně u té Morštajnové to u mne naráží spíš na hranici kýče…
- Zmínit
- Citovat
- Nahlásit
@frangipani_romana Mornštajnovou považuji za kýč naprosto ukázkový!
- Zmínit
- Citovat
- Nahlásit
@Hanka H
Inu, darovanému koni na zuby nekoukej. Až bude čas, přečtu si to. Měla jsem ji ráda - Slepá mapa, ale mně se nelíbila už ani Hana. Bylo tam spousta nesrovnalostí, nechápala jsem, čím ten příběh tak zaujal. Listopád to byla naprostá hrůza. A tak to dokončím Lesem v domě.
Naštěstí mám i spoustu jiných knih. Chystám se znovu na Vědomí konce https://www.databazeknih.cz/…konce-115921. Mám chuť si to osvěžit. Svého času to byla moje kultovní kniha.
- Zmínit
- Citovat
- Nahlásit
Vychází biografie Estée Lauder.
- Zmínit
- Citovat
- Nahlásit
Ženy, koho zajímá současná móda jako průmysl, doporučuju tuhle knížku: https://www.dpbolvw.net/…248-13240526?… (bacha, je to aff)
Je to v podstatě životopis těch dvou návrhářů, které ten byznys úplně semlel, zničil jim (oni sami sobě, abych nekřivdila jiným) život. Queen se zabil a ten Galliano dnes, to je žalostný pohled… Je to psané jako časopisový článek, svižné, bez zbytečných detailů, hodně citací lidí z okolí těch návrhářů, takže jsou takové i intimní detaily…a ta ženská teda umí popisovat!
Klidně si ji stáhněte do čtečky, nepotřebujete tištěnou, je tam tak málo obrázků, že to nestojí za řeč a stejně si asi budete chtít dohledat ty popisované události na webu, já jsem měla v knížce asi deset záložek a furt jsem skenovala youtube, google… 
- Zmínit
- Citovat
- Nahlásit
@frangipani_romana Ještě nevyšlo - tento týden
.
- Zmínit
- Citovat
- Nahlásit
Přiznám se bez mučení, že čtu Harry Pottera v češtině. Já jsem to několikrát četla v AJ a teď vidím nějaké překladatelské vořechy, které Medek na první pokus nezvládl. Například: Ron o Goylovi a Grabbovi - How thick can they be přeložil Jak jen mohou být tak tlustí. Nikoliv. Hloupí. Lavender Brown je holka, ale to nemohl na první knížce vědět. Harry se baví s před hostinou s duchem, který mu říká: I see that I am not the late one. V češtině: Vidím, že nejsem (na hostině) poslední. Tak s tím se nedá poradit. Late je buď poslední nebo mrtvý. Ale nechci ho samozřejmě kritizovat, jak jsem psala, to jsou vořechy jak sfiňa.
- Zmínit
- Citovat
- Nahlásit
@Hanka H píše:
@frangipani_romana No vlastně ani nedošel, spíš konstatoval, že čtenář po přečtení takovéto hrůzy postupně otupí a potřebuje vyšší a vyšší dávky. A autoři mu vyjdou vstříc.
Týká se to i detektivek - v posledním desetiletí jsou v kurzu autoři typu Nesbo, pod pojmem „severská krimi“ si většinou můžeme představit jatka na každé desáté stránce. Proto mám ráda právě uváděnou Klevisovou - při té si klidně vypiju kafe a sním něco dobrého, aniž by se mi obracel žaludek.
Možný to je, ale já jsem asi před 10 lety četla jednu dobu knihy o přeživších z koncentračních táborů, ale žádný Tatér z Osvětimi a Švadlena z Dachau, co vychází teď, ale autentické příběhy lidí, kteří byli přímými svědky událostí, typu Rudolf Vrba, kterému se podařilo utéct z Osvětimi a Krystyna Żywulska, která napsala knihu (osobní zážitky z Osvětimi) pár let po válce. A že bych vůči tomu utrpení okorala a chtěla čím dál větší dávky násilí, to opravdu říct nedá. Spíš čím víc jsem toho četla, tím více mi z toho bylo zle a reálně to ovlivňovalo moji náladu i dlouho po přečtení. Na válečné filmy nemůžu koukat vůbec, špatně to snáším.
Teď už několik let se podobným těžkým tématům cíleně vyhýbám. Člověka to prostě podprahově ovlivňuje v negativním smyslu, at chce, nebo ne. Klevisovou můžu, dobře se to čte. Nemám ráda horory a detektivky plné prvoplánového násilí.
Mornštajnová se mi líbila Slepá mapa, Hotýlek byl slabší, Hanu mám doma několik let, ale ještě jsem ji nečetla. Les v domě bych si přečetla.
- Zmínit
- Citovat
- Nahlásit
@AnnaBella
Přečti, je to úplně jiný styl psaní. Stojí za přečtení, ač tady je obecná nechuť vůči Mornštajnové. Je to, jako kdyby to napsal někdo jiný
(o kauze kolem knihy samozřejmě vím). Jsem divná, ale mám ráda špatné konce, ani v životě nekončí vše dobře. Samozřejmě mám spoustu výhrad, ale ty jsem vyjádřila v recenzi.
- Zmínit
- Citovat
- Nahlásit
Četlas?