Hodně jsme o tom diskutovali loni na podzim, kdy se to odehrálo. Nechci obšírně rozvádět vše, co s celou aférou souvisí, ale když se to znovu otevřelo, cítím přesto potřebu poznamenat alespoň pár věcí, aniž bych chtěla J.-P. Guerlaina obhajovat či poplivat.
U J.-P. Guerlaina nejde o žádný primitivní rasismus, stačí prolistovat jeho knížkou Parfums d´amour, kde uvádí nejrůznější internacionální vlivy na svoji tvorbu a líčí drobné epizody, spjaté se vznikem jednotlivých vůní tak, že je cítit fascinace odlišností a respekt k jiným kulturám i rasám (mohu-li tohoto výrazu cíleně použít).
Uvedený výrok připisuji tomu, že J.-P. Guerlain nepatřil ke generaci, která by měla zažité ty opatrnické mechanismy verbálního cenzorství - příměr, který použil, by před několika desetiletími nebyl vzbudil ve Francii žádnou pozornost.
Cran (Conseil représentatif des associations noires) je ve Francii znám svou radikálností, takže když jsem se o té cause pár dnů poté bavila se svým francouzským známým, jenom shovívavě mával rukou, že jim „starý pán nahrál na smeč“.
La Maison Guerlain je pro mě nadále symbolem kvality a kontinuity s parfumérským uměním od začátku 19. století. Jeho prostory, v nichž se prvky secese přirozeně spojují s moderní koncepcí interiéru, jsou místem se vstřícnou atmosférou, kde zdvořile uvítají každého, kdo do nich vstoupí.