Kočky

@Nelly 918

@Nelly 918 hrozný, jste zlatíčka…Tyhle osudy, ach jo.

zažila jsem asi před měsícem hrozný kočičí příběh (v množném čísle), už se k tomu nebudu a nechci vracet, bylo mi z toho hodně těžko, a proto o tom sem ani nechci psát, ale můj muž se ukázal jako nejúžajsnější …až s odstupem mi řekl, jak to i pro něj byl těžké a co musel překonat, přitom mi nedal celou dobu najevo, abych se tím netrápila. Jedno jediné, moc se zlobím na lidi, na ty bezcitné zrůdy, byla to jejich vina.

…

Holky děkuju. U nás je bohužel většina zvířat, která prošla něčím špatným, kočky jsou buď nalezenci, nebo zděděné po zemřelých majitelích, psi až na dva taktéž. Jednu fenu máme hluchou - od narození, jedna byla od cigošů - ukradená, jedna nalezena jako úplně malé štěně v popelnici známou, další z množky. A ani naši koně neměli jednoduchý život než k nám přišli - většina. Loni na podzim nám zemřel ve 29letech kůň, který byl moje životní láska - byl od 10ti let slepý, měla jsem ho 19 let a bylo to to nejlepší, co mě kdy potkalo - anděl. Vždycky si říkám, že když můžu, pomůžu. Máme velké pozemky, prachy taky vydělat umím, tak je tu místo a finance na pomoc potřebným. Snažíme se žít tak nějak v souladu s přírodou. Vše živé, co k nám přijde je zde vítáno. Na našem pozemku žije stádo divočáků, bydlí tu liška, chodí sem daňci, stará srnečka a všechno tu žije v pohodové symioze. Holky divočandy nám tu rodí kousek za barákem, protože ví, že jsou tu v bezpečí, neřeší naše psy ani nás. V zimě je dokrmuju, loni jsme zkrmily dvě tuny chleba a kukuřice . Liška je stará, tu krmíme taky, letošní zimu už asi nedá, ale nebude o hladu. Ještě tu roky bydlela velká kuna, ta už zemřela a 17 let tu žijí sršni, ti mi tedy mírně lezou na nervy. A máme ještě vevečí záchrannou stanici - kojíme veverčí mimča co vypadnou z hnízda a pak ta zdravá vypouštíme zpět do přírody. Handicapovaná zůstávají v našich voliérách. Mám tu třeba veverčáka bez oka, veverčí holčičku bez přední nohy apod.
Kamarádka říká, že je to tu jak archa Noemova a že to tak je dobře. Aby byla na světě rovnováha, musí někdo vyvažovat to špatný co se zvířatům děje jinde.
Někdy je to hrozný záhul - v létě když tu mám třeba 10 vevečat která se kojí po třech hodinách i v noci, do toho třeba tábor s dětmi u koní, nevím kam dřív skočit a moc toho nenaspím. A občas je to i peklo na psychiku - když nějaké zvíře odejde na druhou stranu. Ani po letech jsem si na to nezvykla a vždy to dost prožívám. Obvzlášť, když je to někdo, kdo s námi žil dlouho - jako Maragád - ten slepý kůň, to jsem málem nedala. Znala jsem ho úplně od narození, ale koupit jsme ho mohli až když ho lidi úplně zničili. Snažila jsem se ho koupit mnohem dřív, protože jsem ho vychovávala už jako hříbě, ale protože závodil - dostihy, nebyl prostě na prodej. Až když oslepl, zchromnul a zmrzačil asi 5 lidí, už najednou na prodej byl - jak jinak, už z něj vysáli všechno, co se dalo. A báli se ho. I po těch letech si ho v Chuchli pamatují a tvrdí, že to bylo čiré zlo ten kůň. Ne, u nás to byl ten nejvědčnější a nejzlatější tvor, jakého jsem za svůj život potkala. A když pak taková duše odejde, je to pro nás všechny strašně těžký. Na jeho místě je už nový koník - také měl skončit na jatkách, protože nemá oko . Jinak je naprosto zdravý a mladý - 6 let. Asi všechno zlý, je pro něco dobrý…Kdyby Maroušek neumřel, nebyl by tu Rocky a byl by už mrtvý, takhle má před sebou doufám velmi dlouhý život a už nikdy nikam nepůjde, prožije ho tady.

@Nelly 918 To je krásné.

@Nelly 918 Obdivuhodné! Zvieratká musia byť u vás šťastné. Škoda, že človek nevidí a nepočuje viac takýchto krásnych príbehov ako tých doslova srdcervúcich. 

@Nelly 918 Úplně jsi mě rozplakala. Já jsem tu měla příspěvek, ale smázla jsem ho, protože problém vyřešen. Včera večer se ke mně a mému stafíkovi přidala kočka, nádherná modrá Britka. Ne a ne se jí zbavit (bylo to u Moravy, uprostřed ničeho), tak jsem ji vzala domů, s tím, že se pokusím najít ji majitele. Než jsem došla domů, zazvonila jsem snad u všech dveří tam roztroušených domů. Nikdo nevěděl, čí by mohla být. Volala jsem na policii, ti volali do kočičího útulku, pak mi měšťáci řekli, že útulek je naplněn. Hodila jsem tedy fotku a příběh na fb - mocná to zbraň! 366 sdílení a kočička je doma. Nicméně, na FB jsem byla obviněna z krádeže a pomlouvání kočičího útulku. Já už asi nebudu dělat žádné dobré skutky. V každém případě, paní byla moc ráda, že má micinku doma, ona teď přestavuje dům (paní, ne micinka), dveře se jí netrhnou, kočka ráda utíká a prý to nebyla jediná noc, kterou strávila mimo domov. Jsem moc ráda, že to dobře dopadlo. A mimochodem, já jsem pejskařka, ale ty kočičky mají hodně do sebe. (Až na to, že se mi ta potvůrka vyspala na notebooku a trochu ho přeprogramovala. 

@Slimek Já vždycky jezdím po internetových stránách opatrně, abych nenerazila na nějaký strašný případ - a dějí se pořád. Je to z mé strany zbabělost, ale když čtu, jak někdo ublížil zvířeti, tak mi to dělá strašně zle.

ijáček mám to stejně - už na fb ani nechodím - ze všech zvířecích skupin jsem odešla. Nejprve mě sepsuli jak zločince že naše kočky žijí venku a nikomu nevysvětlíš, že je to jejich volba a že svoboda a přirozené životní prostředí a podmínky je to nejvíc, co člověk zvířeti může dát. A pak tam neustále narážím na různé případy týrání zvířat co někdo sdílí, ale vlastně s tím většinou nikdo nic nedělá, nebo dělá jen to, že to dál sdílí. Já nemůžu pomoct všem. To s čím můžu něco udělat, tak dělám - reálně, včetně zabavení zvířete ve spojení s kamarádkou z vet. zprávy a letitou bojovnicí za práva zvířat. Ale jsou věci, kde nic udělat nemůžu a o tom raději nechci nic vědět.
Je to do určité míry asi zbabělost, ale já už toho víc prostě nestíhám. A číst si o tom, že jsme zrzečka zabili tím, že jsme ho pouštěli ven nepotřebuju. Do jisté míry to tak je, ale číst to od dilin, které drží obyčejnou kočku zavřenou celý život v lodžii, nebo v malém panelákovém bytě, kde evidentně není spokojená a její život není naplněn se mi prostě nechce. Každý to prostě máme jinak a každý to děláme po svém. Neodsuzuju lidi, kteří mají kočku doma, pokud jí to vyhovuje a je spokojená, proč ne. Každá kočka je jiná a májí různé potřeby.

Biely kvet doufám, že jsou spokojená. Snažíme se tu všem vytvořit takové podmínky, aby se jim žilo dobře. Koně mají 5 hektarů pastvin, pracují max hodinu denně, jinak se flákají a mají svobodu, psy necvičím, prostě se s nimi vždy nějak domluvím, kočky mají absolutní svobodu - kdo chce může domů, kdo ne, nemusí. Divočáci ať si rejí kde chtějí, zahrádku už nemáme je přerytá, jezírko též nefunkční bo se v němi divočouni koupou . Sršňáci mají 15 budek a dutých kmenů aby nelezli do střechy - to bylo peklo mít je v domě. Liška má ob den celé kuře až u nory, protože už nikam moc nechodí. Srnky a daňci mají seno, napáječky a minerály na pastvině s koňmi a vyhovuje jim to. Veverky musím pouštět jinde, naši kocouři by je sežrali, ale mám kamarádku v lese u Dobříše s komlpexem voliér a tam se dají vypouštět bez nebezpečí sežrání. Prostě jim otevře dvěře a jsou v lese.

@Nelly 918 To je vše moc pěkný máte záchrannou stanici?

Ano veverčí Za 12let co fungujeme jsem odchovala cca 600 veverčátek. Tak 80% se vrátilo zpět do přírody.

@ijáček To bylo od tebe moc hezké,že ses o kočičku postarala a věřím,že předsevzetí nedělat dobré skutky tě přejde. Určitě tě přejde.
Já se zase děsím toho,kdyby se ke mně přidalo nějaké kotě nebo štěně,u kterých by bylo zjevné,že je někdo vyhodil a šli se mnou až domů.Zvířat je tolik,že bych měla obavy,že se z útulku nedostanou a já bydlím ve 4.patře s obrovskými okny,na kterých sítě nechci a na běhání 120 schodů třikrát denně nemám.
Ještěže jsou lidé jako @Nelly 918 . 

@lilithc Nelly je boží. Já jsem kočce našla původní rodinu během 24 hodin ale stálo mě to takový stres, že jsem si ve čtvrtek, poté co byl problém vyřešen, šla lehnout na půlhodinku asi v 5 večer . Probudila jsem se v sedm ráno - nepřevlečená, neumytá, bez vyčištěných zubů. Manžel si netroufl mě probudit.:) Ale už dlouho jsem se tak nevyspala.

@ijáček Já ti moc dobře rozumím.Ještěže to tak dopadlo.
Teď to počítám jak dlouho jsi spala.To byl spánek spravedlivých.