Zajímavý vývoj diskuze. 
Asi vše o mánii nakupovat parfémy bylo řečeno - tak snad - jsem vdaná, manžel vydělá dost peněz, mám svůj příjem, který není malý, i když do práce vlastně nechodím. Máme společný účet, ale taky každý své peníze. Kvůli parfémům rozhodně nešidím děti. Řekla bych, že spíš naopak. Určitou částku měsíčně posílám na oddělený spořící účet, abych neměla pokušení a jinak je to tak, že můj muž prostě chápe tu potřebu udělat si občas radost a toleruje to. Asi nejvíc utratím za kosmetiku (nejen parfémy
) a knížky. Asi to bude vyrovnané, co se částek týká. Ale jinak nekouříme, nekupujeme alkohol - bohatě vystačíme s tím, co dostaneme, ba spíš ještě „recyklujeme“ a nekupujeme třeba ani kafe - prostě nám nechutná. Můj muž sice neulítává na parfémech, ale na elektronice, takže mi tak nějak nic nevyčítá.
Z druhé strany - neměla bych problém se uskromnit, kdyby prostě nezbývalo. S jedním parfémem na poličce jsem za mlada vystačila, vystačila bych zase. Co by mi dělalo trochu problém by byl žádný parfém, ale na to snad nikdy nedojde, i kdybych měla být o hladu. 
Jinak Maričko chápu, že když se šetří, musí oba, ale z druhé strany - dávat své peníze do něčeho, co mi nepatří a odkud by mě v případě rozchodu ten dotyčný mohl v podstatě vypakovat s tím, s čím jsem přišla - to by se mi nelíbilo.
A věř, že nikdy nevíš, jak by se tvůj přítel v takovém případě zachoval, znám páry, kde při rozvodu muž rozvažoval i mouku ve špajzu - a předtím by to do něj nikdo neřekl.
Není to asi jen o bytě, i o zařízení, prostě o všem, do čeho jsi taky investovala.