Kolik ročně utratíte za vůně?

Stránka:  « Předchozí 1 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 36 Další »
janas 15.9.08 18:44

Jo a k tomu ještě za 14 let vyprchá prvotní okouzlení, sex už také není, co to bývalo…

Maričko - jsou určité indicie - koupí ti někdy kytku jen tak? Nebo vůbec nějaký dárek? Pozve tě na večeři do restaurace (a zaplatí)? Byli jste spolu na dovolené (nemyslím procházky v Českém ráji)? A plánuje vůbec do budoucna nějakou dovolenou v zahraničí?

Veverka 15.9.08 18:46

Souhlasím mimo jiné i s Olekou - pokud přítel chce, abys splácela hypotéku 14 let rovným dílem s ním, chtěla bych aby přepsal půlku bytu na mě. V případě rozchodu by pak měla určující hodnotu tržni cena bytu a nikoliv pouze tebou vložené stavebko. Jinak přístup tvého přítele mi připadá hodně vychytralý, chce mít zřejmě kontrolu nad všemi výdaji a není ochoten kompromisu. Jak už psaly holky, k životu patří i nějaké radosti, maličkosti které tě potěší, dovolená atd. Navíc kdybyste měli děti, to bys musela taky všechny výdaje dokládat? Proč jsi koupila pomeranče v Tescu a ne v Lidlu, kde bylo kilo o pět korun levnější? Upřímně řečeno, ze vztahů tohoto typu mám odjakživa hrůzu a raději bych byla sama.

maricka 15.9.08 18:47

...

Popravdě se přiznám, že už tomu ani za mák nerozumím, vždy bylo pro mne nejtěžší přiklonit se na jednu, nebo druhou stranu, byla jsem vždy „zlatá střední“… Pro jistotu jsem volala babičce (vždy tu je pro mne) a stejně čekala, že bude stát za mým přítelem, řekla mi, že jsem do takové situace šla dobrovolně a že ji přijde např. dva tisíce měsíčně pro svou potřebu navíc hodně, že ona si pořídí věco max. do pěti stovek, že chápe, že člověk po mnoha věcech touží, ale nemůže si je vždy dovolit hned, že jsme mladí, že máme byt na hypotéku a že časem to bude lepší. Nevím, asi má v něčem pravdu, asi je třeba vážně šetřit a mít jistotu, že vyžijeme, i když se někdo třeba zraní apod. Na druhou stranu mi přijde, že zase tak málo nevyděláváme, abychom si nemohli třeba každý aspon ty dva tisíce vzít pro sebe…a zároven spořit.

Jinak nevím, myslím, že je fér, že bych se měla podílet na spolufinancování domácnosti se vším všudy. Samosebou, jsou takoví strašně hodní lidé, co si nic nevezmou, protože jsem např. studentka, ale možná to bude i tím, že dotyčný hodný člověk nesplácí hypotéku a vydělává opravdu velmi slušné peníze.

Nečekám tady, že mi řeknete objektivní názor…vlastně on ani žádný neexistuje. Jen se možná trochu divím, že tu ještě nezazněl názor zcela opačný, třeba „Maričko, co jsi chtěla to, máš, splácíte hypotéku a prostě peněz nazbyt není“. Koneckonců, oba jsme učitelé, tedy já budoucí, a budeme si muset oba přivydělávat navíc (přítel si již tedy přivydělává), budou děti…a až pak možná po dětech si budu žít jakžtakž slušný život. Já vím, dnes je trend se emancipovat, nejlépe jak emocionálně, tak finančně, ale ne vždy to jde…a možná i mne ta nezávislost trochu pohltila, ačkoliv si ji nemohu tolik dovolit, přece jen jsme mladí, máme byt na hypotéku a je třeba ji co nejdříve splatit…

Já vím, asi zním jako ušlápnutá putka, ale tak to je, asi na to nemáme (podle mne jo, ale podle něj ne).

Irena 15.9.08 18:49
janas píše:
Jo a k tomu ještě za 14 let vyprchá prvotní okouzlení, sex už také není, co to bývalo…

Ono u těhle lidí je to vůbec se všemi radostmi stejně. Spoří se i spermie. Ale to Maričko prosím nevztahuj na svého přítele - tak nevkusná nejsem. Mluvím obecně o lidech, co si neumí dopřát. Jako by neměli v mozku centrum pro žádnou rozkoš.

llenni 15.9.08 18:50
Irena píše: [quote:1×as1s9n]Prostě jsme se prý oba zavázali na 14 let splácet hypotéku a bylo to rozhodnutí obou. A on ji chce splatit co nejdříve, protože pak budou děti atd. A zkrátka jeho verze je ta, že celý život je třeba šetřit, šetřit a šetřit…
Tak a teď si uvědom svou současnou situaci a pocity z ní a představ si, jestli jsi schopna to vydržet ještě 14 let.Za 14 let se zase něco najde, na co bude nezbytně nutné šetřit. Třeba na úspory :wink: .

Ano ..... znám takovou jednu rodinu. Žena musí lepit účtenky z obchodů do speciálního sešitu a pak podrobně vysvětlovat. Nejsou přitom vůbec chudí! Do všeho mluví manžel, kontroluje kde se nakupuje, co se koupí dětem, oblečení pro děti jen v rozumné míře (o té rozhoduje on). Nechodí se do kina, do bazénu, do zoo..... Kdybych to neviděla na vlastní oči. neuvěřím . Ta holka je inženýrka......

Irena 15.9.08 18:53
maricka píše:
Pro jistotu jsem volala babičce (vždy tu je pro mne) a stejně čekala, že bude stát za mým přítelem, řekla mi, že jsem do takové situace šla dobrovolně a že ji přijde např. dva tisíce měsíčně pro svou potřebu navíc hodně, že ona si pořídí věco max. do pěti stovek

Potřeby důchodce a mladého člověka se přece nedají srovnávat. Okopávání růžového záhonu a večerní štrikování asi opravdu nejsou tak nákladné, ale to přece není život pro mladou holku. A taky nesnáším mentorování typu: Já jsem si to zamlada taky nemohla dovolit. Jako by nám přáli snad i ty kobercové nálety ze druhé světové.

maricka 15.9.08 18:53

...

Ještě to asi musím dovysvětlit - neříkám, že nikam nechodíme, že si mohu koupit jen jedno tričko ročně, jedny kalhoty a jedny boty, to vůbec…žijeme celkem normálním životem, nemohu říci, že strádám.

A s tím vyplacením je to tak, že by mi musel vyplatit zhodnocené peníze, ne pouze ty, co jsem tam vložila… Myslím, že to mám ošetřené dobře :D

Irena 15.9.08 18:54
maricka píše:
Jinak nevím, myslím, že je fér, že bych se měla podílet na spolufinancování domácnosti se vším všudy. Samosebou, jsou takoví strašně hodní lidé, co si nic nevezmou, protože jsem např. studentka, ale možná to bude i tím, že dotyčný hodný člověk nesplácí hypotéku a vydělává opravdu velmi slušné peníze.

To je spíš otázka velkorysosti než peněz.

maricka 15.9.08 18:55
Irena píše:
maricka píše:
Pro jistotu jsem volala babičce (vždy tu je pro mne) a stejně čekala, že bude stát za mým přítelem, řekla mi, že jsem do takové situace šla dobrovolně a že ji přijde např. dva tisíce měsíčně pro svou potřebu navíc hodně, že ona si pořídí věco max. do pěti stovek
Potřeby důchodce a mladého člověka se přece nedají srovnávat. Okopávání růžového záhonu a večerní štrikování asi opravdu nejsou tak nákladné, ale to přece není život pro mladou holku. A taky nesnáším mentorování typu: Já jsem si to zamlada taky nemohla dovolit. Jako by nám přáli snad i ty kobercové nálety ze druhé světové .

:D To se povedlo, ale asi jo, asi máš v něčem pravdu, tehdy a dnes se žije trochu jinak, tehdy se šetřilo a šetřilo, muselo se…

Veverka 15.9.08 18:57

Maričko, respektuji názor tvé babičky, ale uvědom si, že je to úplně jiná generace. Zažila válku, strádání, měli úplně jiné možnosti jak v profesním tak i osobním životě, to myslím nelze úplně srovnávat s dnešní dobou. A názor že si začneš „užívat“ až odrostou děti, je taky trochu zcestný. Co my víme, co bude až…? Navíc opravdu nejde dávat na stejnou misku vah přítele, který vydělává jako učitel a druhý příjem má z překladů a tebe jako studentku, byť si taky přivyděláváš. Osobně bych trvala na tom, abychom měli každý i své prostředky a v případě splácení hypotéky bych se na rovinu zeptala, zda tedy půlku bytu přepíše na mne. Protože s tebou - dle tvých příspěvků - evidentně počítá i do budoucnosti, mimo jiné plánuje děti, chce abys pomáhala hypotéku splácet atd., bylo by určitě na místě, mít byt napůl. Ale je to jen můj názor na základě osobních zkušeností…přeji hodně štěstí :)

Fanfan 15.9.08 18:57
Irena píše:
Fanfan píše:
Určitě bys měla přispívat na hypotéku (pokud to máš ošetřené tak, že by tě musel v případě rozchodu vyplatit), inkaso a jídlo
Na hypotéku? Vždyť je to studentka. Přece se na ni nemůžou klást stejné nároky jako na člověka s osmihodinovou pracovní dobou, proboha.

No, on ji asi ani nikdo nenutil, aby do hypotéky společně šli a když se uvažuje o tom, jak se bude splácet, nejspíš i ta alternativa, že maricka bude něco vydělávat byla ve hře. Nikdo nemluví o tom, že by měla dávat do domácnosti stejným dílem jako její partner, ale pokud je hypotéka společným závazkem a předpokládám, že do ní nešla s vyhlídkou na rozchod, zase by bylo nefér, je-li to ošetřené nějakou smlouvou, aby na ni nedávala nic. Je ovšem otázka, proč byt není napsaný na oba a JAK je to ošetřené, jestli je záruka toho, že když přispívá, dostala by v případě rozchodu částku odpovídající jejímu podílu na bytu zpět. Ne - peníze,které do bytu dala, protože hodnota bytu samozřejmě stoupá, takže se zhodnocují i JEJÍ peníze. To ale ví Maricka sama, jestli to takto ošetřené je. :?

Mě na tom spíš hodně zaráží to, že nebere ohled na to, co chce ona. Že když vidí, že není se situací spokojená, nemá snahu aspoň hledat kompromis, když už ne vyhovět. Protože to o něčem vypovídá. O neutracených 300 ani nemluvě. :roll:

Ronna 15.9.08 18:57
maricka píše:Jen se možná trochu divím, že tu ještě nezazněl názor zcela opačný, třeba „Maričko, co jsi chtěla to, máš, splácíte hypotéku a prostě peněz nazbyt není“.

To je samozřejmě správný názor - máš, co jsi pravděpodobně chtěla - ale splácíte hypotéku na byt, který je napsaný NA NĚHO. To je dost podstatný detail.

Naja 15.9.08 19:00

„Maričko, co jsi chtěla to, máš, splácíte hypotéku a prostě peněz nazbyt není“ - tak to bych ti řekla v případě, že byste byli manželé. Ono je to asi složitější, neznám pozadí toho všeho. Myslela jsem, že jsi mladá studentka, která si přivydělává, aby mohla vlastně příteli pomáhat splácet byt, který ji nepatří. Prostě kdyby šlo o mne, přítel by přišel s tím, že si pořídí byt na hypotéku, tak buď za 1. svatba a zavážu se jako manželka platit, 2. ano, pořiď si, já budu přispívat na domácnost (jak si správně podotkla, staráš se o něj jako manželka - vaříš, pereš, žehlíš…) nebo 3. zatím jiné bydlení (neznám vaše přání a plány do budoucna), protože ve 23 letech si zatím chci užívat, chci v klidu dostudovat, trošku cestovat,zatím nemáme potřebu se brát, tak budeme každý zvlášť. Protože za 14 let už budeme mít děti, bude mi 37 a vůbec nevím co bude.....tak takhle na to koukám s pohledu 40 leté vdané ženy, mámy od 2 dětí, první jsme měla ve 20.

Irena 15.9.08 19:01

Fanfan, moje poznámka o hypotéce nebyla namířená proti Tobě. Jestli to tak vyznělo, omlouvám se.

janas 15.9.08 19:02
Irena píše:
janas píše:
Jo a k tomu ještě za 14 let vyprchá prvotní okouzlení, sex už také není, co to bývalo…
Ono u těhle lidí je to vůbec se všemi radostmi stejně. Spoří se i spermie. Ale to Maričko prosím nevztahuj na svého přítele - tak nevkusná nejsem. Mluvím obecně o lidech, co si neumí dopřát. Jako by neměli v mozku centrum pro žádnou rozkoš.

Ale oni mají rozkoš! Z bankovního konta! Měla jsem takového kolegu, blízkého spolupracovníka - mám to nastudované do detailu. Měl štěstí v tom, že jeho žena byla stejná. Dnes už jsou to staří lidé. Postavili si dům (který nebudou schopni už ve svém věku udržovat, v tom domě sedí v kuchyni, oba kuřáci, ale jinde se kouřit nesmí a zbytek domu je muzeum. Nikdy nikde nebyli, nic si nedopřáli, žerou tavený sýr za 2,60. Ale na účtu mají nejmíň milión. Ani vnoučata nemají.

Stránka:  « Předchozí 1 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 36 Další »
Váš příspěvek