Nejdříve krátké naučné okénko – název vůně opravdu nemá nižádnou souvislost s přelomovou událostí československých dějin. Vysvětlení je prozaické. Roku 1989 se zakladatel značky Theodoros Kalotinis narodil, a takto nazval svůj první parfém.
Představte si, že vás někdo postříká pepřovým sprejem ve verzi very very light. Tímto se vůně představí. Po několika minutách pepřák zesládne a je z něj zvláštní peprněkompotová směska - ale pěkná! Maliny připomínají současnou zkrocenou verzi z Tuscan Leather , a švestka? Klidně bych ji přirovnala také k té japonské od Toma Forda , ovšem zdejší je více Drsoň. Sladkost začíná po několika desítkách minut srážet suše nakyslý tón, a pak je to chvíli o pačuli, pačuli …. a pačuli. Žádný vlhký sklep, ani čerstvá omítka! Nostalgicky nasládlá hlína, prosušená tráva, vůně louky, letního dne, kdy občas zaprší. Vůně chvílemi pepřově zašimrá v nose, ale už je oproti úvodu hladší, postupně i znatelně vosková (olibanum), kompot vyprchal, maliny i švestky uschly, stáhly se. Nevím, kde se tam vzal, ale cítím najednou hřebíček (ne ten něžný karafiátkový mýdlový, ale hřebíček, jenž si loknul bílého rumu). Nic proti němu – sluší mu to zde – vůni nadzvedl, zjemnil, přidal do ní něco pěkného z indické kuchyně.
V téhle fázi bych už mohla parfém bez problémů nosit; počátek byl ovšem výrazně maskulinní. Po hodině se z vůně stává téměř mazel přítula. Co je nutno ocenit – ani jednou jsem během vývoje nezaznamenala rušivý syntetický tón, vše vyznělo naprosto přírodně, složky se nenásilně prolínaly, mísily, ustupovaly a vracely se. Časem vůně postupně ztrácí na intenzitě, ovšem několik hodin s přehledem dává o sobě vědět. Okolí parfém bezesporu zaznamená, zlá slova by na adresu nositele/nositelky zaznít neměla. Tuhle nadčasovou klasiku bych klidně věnovala jako dárek někomu trochu parfémově pokročilejšímu, a více než – náct by mu také mohlo být!