Čím se zkrášlovaly naše maminky a babičky?

Ženy se vždycky chtěly líbit, a je úplně jedno, jaká byla doba. Naše maminky a babičky to měly v mnoha ohledech těžší. Za „totáče“ nebyl výběr značek ani druhů kosmetiky a vůní. Co frčelo ve druhé polovině minulého století?

* Naše babičky i maminky neměly velký výběr kosmetiky. Zdroj: Suchinan / Shutterstock, Inc.

Univerzální krémy a vlastní výroba

Babičky by mohly vyprávět o tom, jak to bylo s kosmetikou před 50 lety. Ženy si musely vystačit s jedním univerzálním krémem, který používaly na obličej, tělo i ruce. Pokud chtěly něco „výjimečného“, musely si to vyrobit samy. Často využívaly běžně dostupných surovin, jako jsou bylinky, ovoce, zelenina, med, vajíčka, tvaroh a smetana. Vyráběly si masky na vlasy i na obličej, nebo si připravovaly odvary z bylinek.

Velkým hitem byla Nivea, která nemohla chybět v žádné domácnosti. A když bylo potřeba, Indulona zase perfektně posloužila na obličej i na boty.

Jeden šampon pro celou rodinu

Dokážete si dnes představit, že máte doma jeden šampon, který používá celá rodina? Dříve to bylo zcela běžné. K dostání byl březový a kopřivový, nikdo neřešil, jestli má vlasy jemné, lámavé, mastné nebo jiné. Místo laku ženy používaly cukrovou vodu či pivo. Velkou slávou se stalo, když se na pultech objevily první laky na vlasy značky Lybar nebo Taft.

Místo řasenky krém na boty

Ani s dekorativní kosmetikou to nebylo snadné. V 60. letech nebyl k dostání kvalitní make-up a o řasenkách ani nemluvě. Ženy si tak vypomáhaly krémem na boty, který nanášely na řasy, používaly dětský pudr s barevným pigmentem a linky si líčily ohořelou sirkou. Teprve v roce 1966 uvedla značka Dermacol na trh revoluční krycí make-up, který splňoval požadované zdravotnické normy.

Na Živé květy a Być może nelze zapomenout

Znáte ten pocit, když vybíráte parfém a vůbec nevíte, který zvolit? Vždyť je tolik nádherných vůní. Naše babičky a maminky pamatují dobu, kdy bylo k dostání jen pár druhů. Některé jsou však zcela nezapomenutelné.

Za socialismu se většina žen musela spokojit s voňavkou s názvem Živé květy. Malá lahvička, ve které se ukrývala větička fialky, konvalinky, karafiátu nebo jiné „květiny“, naložená v roztoku, se nesmazatelně vryla do paměti snad každému, kdo ji jednou vyzkoušel. Kvalita voňavky odpovídala i ceně, která nepřesahovala 20 Kčs.

Když se podíváme do zahraničí, i tam najdeme poklady, které rozhodně stojí za pozornost. Před 30 lety ji znaly snad všechny ženy. Polská voňavka s trochu podivným názvem Być może doslova šla na dračku. To dokazuje i skutečnost, že se prodalo až 11 milionů lahviček ročně. Flakónky byly levné a hlavně hodně malé (jen 10ml). Na druhou stranu stačilo jen pár kapiček, neboť vůně byla opravdu hodně intenzivní.

Místo deodorantu potítka

Klasické tuhé deodoranty neexistovaly a ženy se v podpaží neholily. Aby zamezily nepříjemnému odéru, používaly potítka (textilní vložky vkládané do podpaží) nebo jednoduše tuhá toaletní mýdla. Revoluce nastala v 80. letech, kdy se na trhu objevily deodoranty Fa a Impuls, které tenkrát představovaly obrovský hit.

O retro vůních diskutujete

Používáte některou z uvedených značek i dnes?

Autor: Martina

Dekorativní kosmetiku vybírá velmi pečlivě s ohledem na citlivou pokožku. Miluje výrazné rtěnky a jemné oční stíny. Velmi ráda objevuje novinky z oblasti dekorativní i pečující kosmetiky.

Témata článku

Váš příspěvek
CathB 26.03.19 15:26

Jo, o tom krému na boty mi vykládala prababička. Ale ta se narodila v roce 1924, takže jsem to brala spíš jako něco, co se dělalo tak maximálně do 50. let. :D Štěstí, že žijeme v dnešní době.

mimi 21.03.19 19:03

Presne tak, suhlasim s Hanka H, ze az taky pravek to nebol! A kde je povestny Maryna krem? Fungoval predsa uz od 50. - tych rokov, mandlovy krem AB kozmetiky, proti poteniu zasyp Perilacin. Kozmetika zn. Regina, ktora sa stale vyraba uz od polovice 50. -tych rokov, ma aj dekorativku a vyrabala aj kremy.

Příspěvek upraven 21.03.19 v 19:03

Hanka H 21.03.19 01:03

Tak takový kosmetický pravěk to za totality nebyl! Moje babička i maminka použivaly, co mi paměť sahá, lak na vlasy, nikoliv cukrovou vodu, a pivo pil děda. Babička, velká parádnice a milovnice vůní, vlastnila slušnou kosmetickou výbavu - tužku na obočí a oční linky (sirkou zapalovala v kamnech), pudřenky se sypkým i lisovaným pudrem, mnoho rtěnek a parfémovou klasiku - Diory, Chanely a už si nepamatuji, na co všechno jsem jí chodila. O Živých květech jsme se tu nedávno dohadovaly - tudíž nesouhlasím s názorem, že by to byl tak strašný propadák. Naopak na polský Być može nemám dobré vzpomínky - ten jsem zažila na vlastní kůži a nevoněl mi.
A k těm potítkům - nevím, jak jste to myslela, ale potítka se všívala do šatů v podpaží - nikoliv že se vkládaly do podpaží (to by bylo poměrně obtížné udržet tento kousek látky na místě ;-) ). Potítka se odpárala, přeprala a zase všila. A to podpaží jsme si my holky, které jsme chtěly nějak vypadat, depilovaly. I v zimě! :-D

Příspěvek upraven 21.03.19 v 01:04

Nejčtenější