Jsem jenom já letadlo, nebo máte také pocit, že by toho Laura s těma donnama už mohla nechat? Tempore Donna, Due Donna a teď prostě Donna. Chápu, že donna je v italštině totéž jako ve francouzštině femme nebo v angličtině women (či ‚for her‘, jak je mezi některými výrobci módní), ale zákazníka to mate. Respektive nás zákaznice to nemate, ale co chudák zákazník, který hodinu před narozeninovou oslavou naběhne do FAnnu zoufale volajíc: ‚dejte mi tu od tý Italky, no, od tý Laury, já si nepamatuju, co přesně Máňa chtěla, ale jmenuje se to nějak jako donna a je to takový světlý!‘ Chvalme matku boží aspoň za vnuknutí návrháři flakonu, který zaplaťpámbu dodal praktickou mnemotechnickou pomůcku ‚ta s tím ksichtem‘.
Do testování se mi nějak moc nechtělo (Lauře Biagiotti jsem zatím nevěnovala moc pozornosti a měla bych to napravit), respektive nebyl to odpor, spíš takový nezájem, nicméně jsem ráda, že jsem to udělala. Laura Biagiotti se veze na módní vlně bílých květinovek se sladkými základy a v tomto žánru je jednoduše skvělá. Pure Poison, S, In White, London, patří-li tato jména mezi vaše favority, Lauru určitě vyzkoušejte. Složení uvádí různé bílé květiny, gardénie mezi nimi není, mně však výsledná směsice nejvíc připomínala právě gardénii. Nevím, jak voní stephanotis - lidově se jí říká madagaskarský jasmín a její vůně je prý nádherná - možná, pokud ji znáte, budete v Donně cítit právě ji. Já jsem cítila to, co znám z Pur Désir de Gardénia, jen o chloupek méně omamné a máslové. Dojem byl dokonale hladký a bílý. Základ - pižmo s něčím sladkým, možná vanilkou, možná santalem - ani hlava - lehounce ovocné tóny - neměly moc bílé srdce přebít, jen zpovzdálí dolaďovaly.
Vady? Možná až moc dokonalá bílá čistota; možná se snadno přejí; a možná z ní někdo bude mít ukrutné bolení hlavy, protože bílé květinky patří do osvědčené bolehlavové kategorie a to, že zrovna mě z nich hlava nebolí, neznamená vůbec nic. Donna se také příliš nevyvíjí, je od začátku do konce víceméně stejná, nejsou v ní žádné záchytné body a právě proto varuji před hrozící snadnou omrzitelností.
Mezi další více či méně vzdáleně podobné vůně bych zařadila ještě Premier Jour , Crystal Noir, Pure White Linen .
Laura Biagiotti: Donna
Autor: Ada
Jemná, něžná, čistá, s velkou výdrží.Snad nemůže nikomu „vadit“,nemá v sobě nic „vadícího“.Taková povznášející vůně kvality a luxusu…Trošku mi připomíná Cerutti 1881 -já mám Donnu a kamarádka Cerutti - stylem vůně podobná. Není nijak zvláštní,ale v záplavě parfémů je bych řekla na předních místech…
Položila mě na lopatky. Nejenže jsem si kvůli ní málem prošlapala boty, ale po jejím vyzkoušení už jen na papírku, jsem věděla, že je to pro mě top, natož když jsem ji stříkla na kůži - to se mi zatočila hlava a podlomila kolena. Myslím, že po téhle mě rozhodně na čas přejde testovací mánie. Totálně rozhodila i mé racionální uvažování a já v obchodě šílela, že ji musím mít hned. Tak se stalo, dala jsem za ni hříšné peníze a jak čerstvě zamilováná s tím šimráním v podbřísku jsem běžela domů, abych ji na sebe mohla pořádně vylít a vznášet se.
