Molinard: Habanita

Vzoreček Habanity si syslím už delší dobu; v tom teple se mi do něj nechtělo, protože Habanitu prováží pověst poměrně silné a sladké vůně. Pak se ovšem na fóru objevilo téma Habanita a bylo jasné, že ji musím konečně zkusit (pokud nedojde v budoucnu na fóru k nějaké katastrofě, najdete diskuzi zde).

Zkušenosti diskutujících, které se s Habanitou setkaly, byly velmi různé. Evě se zdála dřevitá, depresivní a poněkud zatuchlá, Vevie píše o kadidlu, pudru a kůži, Ingrid vzpomněla podobnost s Bal à Versailles a Bernie v ní vyčenichala dokonce ovoce. A když si Habanitu najdete v jiných diskuzích na internetu, najdete všechna možná přirovnání: tabák, sladký sirup, mýdlo, dětský pudr, Caron, Guerlain…
Souhlasit by se dalo se všemi. Na Bal à Versailles jsem si vzpomněla taky, a ještě na Parfum Sacré; podoba by se dala vysledovat také v Safari, konkrétně v jejím základu, nebo v Tocade.

Habanita také spočívá na sladkém, zlatohnědém základu, z něhož vystupují medově voňavé pryskyřice, včelí vosk, suché kakao, hebká vanilka a smyslné tóny lidské kůže. Pak tu máme proužek temného dýmu, nestoudný doutník s otisky rudé rtěnky; složení Habanity neuvádí žádné kadidlo, takže se tam buď někde schovává, nebo, a to je pravděpodobnější, je kouřový dojem výsledkem spolupráce ostatních složek - vetiver umí pěkně smrdět po dýmajícím ohništi, stačí k němu přidat větvičník, trochu koření, pižmo a růži a máme směs schopnou vyvolat v kostele orgie.

Habanita je trochu pudrová - respektive je v ní cítit pleť s popraškem jemného pudru. Ale žádné fialky á la pudr Meteorites, a dětský pudr (Aviril, ne ty svěží) ještě tak s přimhouřením očí. Je v ní i stopa takové té zatuchlosti, jaká sídlí v babiččině skříni, a budete-li mít depresivní náladu, Habanita vás z ní určitě nevytáhne - když se pokusím představit si ji jako barvy, vidím samé tmavé, syté odstíny.
Kromě popsaných dojmů, které najdete převážně v základu a také v srdci, nechybí v Habanitě ani květiny. Na začátku jsem nejvíc cítila ylang, později se k němu přidal i jasmín a růže. Květiny jsou tu těžší a dosti omamné.

Bernie, která v Habanitě našla ovoce, popsala svůj vjem jako přezrálou broskev a hořké citrusy. Různé nosy vnímají vůně různě, nebo by se spíš mělo říct, různé mozky je různě interpretují; čeho si jeden ani nevšimne, to druhému přijde důležité. Já bych si nejspíš ničeho ovocného nevšimla, ale když vám někdo řekne, že ovoce cítí, a vy se na něj potom soustředíte, pravděpodobně ho najdete také. Takže ovoce v Habanitě: to hořké by mohl být petitgrain (esence získávaná z lístků a větviček pomerančovníku hořkého), i galbanum má nahořklou vůni, to šťavnatě broskvové bílé květiny. Už několikrát jsem si všimla, že květiny jako jasmín nebo tuberóza mají, zvlášť když se to s nimi přežene, ovocný nádech, podobný vůni broskví, meruněk či jahod. Ostatně podívejte se na moji starší recenzi na tuberózový Fracas - první, co mě po přivonění napadlo, byla broskvovo-jahodová zmrzlina. Ovocný nádech v jakékoli vůni s obsahem bílých květin proto není nesmysl, jen takové nevinné šálení smyslů :)
Habanita bezesporu patří mezi klasiku - mezi tu pozapomenutou, méně známou a nedostupnou někomu, kdo se spokojí s trendovým mainstreamem. Aby člověk začal vyhledávat a uměl ocenit parfémy jako Habanita, Jicky či Tabac Blond, musí už mít dost zmlsaný a tisíci vůní ošlehaný nos. Tím naznačuji, že jestli vám už všechny ty XYZ Summer 200× přijdou zoufale stejné a z návštěv parfumerií se vracíte s ukázkovou frustrací, poohlédněte se po méně známé klasice, možná najdete poklad. A na druhou stranu, jestliže vám z Habanity hnusem naskočí husí kůže, nezoufejte - za čas se k ní třeba vrátíte a už to bude ono :) (Nebo se vám taky bez ohledu na parfémové zkušenosti prostě nemusí líbit - tak už to holt chodí.)

Habanitu bych nosila přes den i pro slavnostnější příležitosti, třeba do práce nebo do vlaku bych ovšem byla velmi opatrná s množstvím. Dvojnásobnou opatrnost doporučuji v teplém počasí, i když mně takovéhle vůně ve vedrech kupodivu nevadí (zřejmě to bude tím, že základ je sice sladký, ale působí suše, nikde nic nelepí a nikde nejsou kvanta pačuli a podobných blicích složek) - samozřejmě stačí lehce máznout na zápěstí, aby občas kolem jemně zavanulo, ne se vydatně polít.

Oblečení bych volila buď elegantní, nebo extravagantní, a hlavně hodně ženské - žádné rifle se sterilním růžovobílým tričíčkem, nebo nějakou beztvarou šeď. Etno změť, španělskou sukni, kostým à la Marlene Dietrich s hlubokým výstřihem, dlouhé saténové šaty a k nim lokny filmové hvězdy. Věkově bych Habanitu neomezovala, snad jen na hodně mladé dívce by působila nepatřičně.

Autor: Ada

.

Témata článku

Nejčtenější