zdensy,
souhlasím. Lyric mi začal házet pánský podtón asi po třetím vyzkoušení. Opus III jsem radši objednala druhý vzorek a přešel mě a Dia se mi zatím líbí, ale myslím, že na flakon to nebude, zvlášť za tu cenu. ![]()
*AMOUAGE
Zkouším Jubilation 25 - a nevím, po prvotním nadšení jsem trochu zchladla. ![]()
Když se usadí, připomíná mi fakt Gucci Rush. Silná „omamná“ vůně. Gucci Rush byla kdysi moje jednička, ale už je to minulost, nebudu se k ní vracet. Už znám jiné, pro mě vhodnější vůně.
Jen nevím, co to je - co mají společné - nemám tak vytříbený nos. Pokud někdo víte, poraďte mi. ![]()
- Zmínit
- Citovat
- Nahlásit
Lyonella píše:
Dia pour Femme a Dia Rosé je jedna a tatáž vůně?![]()
http://arome.cz/…tailvune.php?…
http://arome.cz/…tailvune.php?…
…stejný obrázek, stejné složení… liší se pouze rokem výroby… Znám jen Dia Rosé…
Zkoušel jste někdo obě??
Nenašla jsem v tématu odpověď, tak „oživuji“ otázku - je to stejná vůně???
Víte někdo?
- Zmínit
- Citovat
- Nahlásit
Jsou. Testovala jsem originální vzorek a vzorek z ALZD, jenž nesl název Dia Rose a vůně byly naprosto totožné. Takže Dia Rose je nějaký mylný název a nebo se tak původně jmenovala? Těžko říct… Nikde jsem o tom nenašla zmínku…
Jo, překvapením pro mě byl tvůrce. Jean-Claude Ellena.
- Zmínit
- Citovat
- Nahlásit
no právě! Tvůrce = moje srdeční záležitost. Mně se od něj líbí snad všechno ![]()
Ruku mám pořád pod nosem. Až je mi nevolno ![]()
Objednala jsem si taky vzorek z ALZD a teď v tom mám zmatek.
Na stránkách amouage není o „Rose“ ani vidu. Tak kde se vzala?
Že by to byla mylná informace, která přešla z databáze ALZD k nám na Arome?
- Zmínit
- Citovat
- Nahlásit
Dnes som Diu po dlhšom čase znovu otestovala. Na počudovanie sa mi vôbec nepáčila, tak som si šplechla (opatrne) na ruku aj posledný zvyšok Gold . …zisťujem, že ho snáď budem potrebovať. Stačilo by mi 10 možno 20 ml…
Nepoznáte niekto cestovné balenia Amouage (4×10 ml) ? Zaujíma ma, či majú všetky náhradné náplne rozprašovač alebo nie
…pre prípad, že by som časom niekoho nahovorila na „medveďa“ ![]()
- Zmínit
- Citovat
- Nahlásit
jakej je rozdil mezi vunema amouage EdT a EdP? vite nekdo? divala jsem se ze vlastne na strankach amouage uz EdT ani nevedou..
- Zmínit
- Citovat
- Nahlásit
Mitzi píše:
Já měla dojem, že existují souběžně, ale je rozdíl v ceně… pletu se?
Ty staré se mi líbí, ne nějak moc, ale asi tak, že bych jeden láskyplně hýčkala(chytit tak někde 50% slevu, budu hýčkat klidně ráda i ten nový
)
Až budeš chytat, dej vědět, přidám se
- Zmínit
- Citovat
- Nahlásit
Narazila jsem v Grafomanském koutku na tuto poctu Ubaru, myslím, že by to tu nemělo chybět.........
Ankaj 9.11.2010 [quote:26j93rv4] Amouage Ubar
Táto vôňa nesie názov legendárneho „strateného mesta v Arábii“.
Podľa legendy Ubar bolo bohaté mesto na jednej z frekventovaných obchodných ciest - tzv. kadidlovej ceste. Legenda hovorí o rozprávkovom bohatstve tohoto mesta a jeho obyvateľov. A kde je veľa peňazí, tam býva i veľa zla a nerestí. Boh preto poslal proroka, aby upozornil kráľa Ubaru, že ak sa obyvatelia mesta nezmenia, príde trest za ich zhýralosť a bezbožnosť. Kráľ ani jeho ľud výzvu nebrali vážne, a tak sa jedného dňa celé mesto i so svojím bohatstvom prepadlo a zmizlo v piesku púšte.
Inak táto pekná legenda pripomína mnohé podobné - ako sa to v každej civilizácii opakuje - peniaze, neresti, trest… biblická Sodoma Gomora sa síce neprepadli pod zem, ale zničil ich oheň a zemetrasenie ako trest za bezbožnosť. A pokiaľ viem, ďalší biblický príbeh o meste Ninive, kde tiež prichádza ku kráľovi prorok a žiada, aby kráľ i ľud zanechali nemravný život a konali pokánie, je jediným prípadom, keď prorok uspel - kráľ i obyvatelia mesta si jeho výzvu vzali k srdcu, zmenili svoj život(doslova: obliekli sa do vrecoviny, konali pokánie) a mesto zachránili. Príbehy o stratených mestách, ktoré boli potrestané za neresti obyvateľov sa spomínajú i v legendách z iných častí sveta, nielen v oriente. Spomeniem príbeh z knihy Zázračná cesta Nilsa Holgerssona od Selmy Lagerlofovej. Je to povesť o stratenom meste Vineta, ktoré zase z trestu za lakomstvo jeho obyvateľov(obchodníci) zmizlo v mori. Iný kraj, iný trest. Ale raz za sto rokov sa vynorí, myslím, že na jednu hodinu - a ak sa nájde niekto, kto v ňom kúpi niečo, čo i len za najmenší peniažtek - vyslobodí celé mesto. Ale aj slovenské reálie majú podobný príbeh - Mária Ďuríčková vo svojej knihe Bratislavské povesti píše o stratenej dedine Sellendorf (to viete - malé slovenské pomery), ktorá vraj kedysi stála niekde v oblasti Mlynskej doliny. Podľa povesti sa tiež prepadla pod zem, pretože jej obyvatelia boli bezbožní, lakomí a ešte aj zlodeji(!) - a tiež sa raz za storočie vynorí - a možno ju vyslobodiť - odkliať podobným spôsobom, ako popisujem vyššie.
Toľko teda k legendám.
A myslím, že i vôňu Ubar možno smelo nazvať legendárnou. Že má názov podľa bájneho strateného mesta - to som si prečítala v popise vône, ale nevedela som, že ho niekto nazval i Atlantídou v piesku. Áno - keď som skúšala túto vôňu, fakt mi napadlo - Atlantída. Je to možno ovplyvnené tými legendami, ale závan tajomnosti - to je čosi, čo cítim z Ubaru. Keď si prečítam zloženie - bergamot, citrón, konvalinka, ruže - turecká a bulharská, jazmín, santal, cibet, vanilka…nie je na tom nič záhadné ani tajomné - snáď len spôsob, ako ich namiešať, aby sa prejavili a vzájomne pôsobili tak úchvatne. Lebo Ubar je naozaj úchvatný - najprv dosť silný, razantný úvod - do nosa ma „udrie“ zmes bergamotu a ruží, ale taká živočíšna, ostrá - to ich možno umocňuje ten cibet - a dáva im taký svetácky tón. Po nejakom čase cítim čosi ako jemný závan dymu - akoby tabakový tón, ktorý, hoci neviem, kde sa vzal, mi pripomenie Habanitu. Ale trvá chvíľu, a ďalej už nie - pridá sa santal, vanilku skoro ani necítim. A nakoniec všetko splynie do voňavého kvetinového obláčika - už jemnejšieho ako v úvode. Obláčik? - oblak ruže a jazmínu, podfarbený santalom a veľmi jemnou vanilkou. Konvalinky mi akosi unikli - môj nos ich v tej zmesi nezaregistroval. Počiatočná sila sa zmiernila a upokojila, a myslím, že drží na každej pokožke - Ubar má proste výdrž.
Keď sa navoniam Ubarom, predstavujem si toto stratené mesto - jeho ulice, lemované ruinami domov, ktoré boli kedysi plné ľudí, ich života, vášní a vôní… I tá neresť má svoj pach, môžeš ho vnímať ako erotický, ale nie tak prvoplánovo - ale skrytý - akoby pod závojom. A to je niekedy vzrušujúcejšie, ako keď sa hneď povie a ukáže všetko. Ženy, zahalené závojom podnecujú fantáziu - arabské ženy o tom vedia svoje, A muži, samozrejme, tiež.
Mesto Ubar už neraz seriózne - i menej seriózne - hľadali v piesočných dunách Arábie. Ale aj keď legendy mávajú často reálny podklad - dokonca som sa dočítala, že bádatelia objavili toto stratené mesto v r.1992 v Ománe, a predpokladali, že príčinou prepadnutia boli zrútené jaskyne, ktoré sa pod mestom nachádzali - ale či to je naozaj onen Ubar, nebude zrejme nikdy 100% jasné. Veď to nie je prvý prípad, keď sa objavili zvyšky strateného mesta - a vždy budú pochybnosti o ich pôvode, pretože stratených miest a osád bude asi v púšti veľa…
- Zmínit
- Citovat
- Nahlásit