Má být poctou fialce, ale ta tady pro můj nos nehraje hlavní roli - o tu se dělí karafiát s kosatcem. Karafiát je řádně kořeněný, v jednu chvíli vůně připomíná až perníčky nebo nějaký vánoční čaj, kromě hřebíčku cítím docela výrazně i badyán. Tohle všechno přispívá k pocitu hřejivého útulna, který z vůně mám. Ale taky je tady kosatec - ten se prosadí nejvíc po důkladném rozvonění, lehce drhnoucí a přiměřeně pudrový, dává vůni nádech strohé noblesy. Pokud jde o fialku, cítím spíš její lístky, nebo přímo celou rostlinu i s hrstí zeminy. Snad odtud se bere zemitý, semišový nádech, kterým mi vůně v jisté fázi připomíná Fordovu Violet Blonde. Jako další přirovnání se nabízí L'Heure Bleue (spíš EdT), ale mnohem civilnější a vřelejší. Celkově mi vůně evokuje dům zařízený ve stylu francouzského venkova: je bytelná a zároveň vzdušná, možná až rozverná tím, jak se její jednotlivé fasety během nošení střídají a vyvíjejí. Při prvním zkoušení jsem popsané podoby vnímala odděleně (včetně krátkého intermezza průsvitného bergamotu), ale jak vůní blíž poznávám, přece jen tvoří jeden celek. Přes všechny aluze na parfémovou klasiku je Vivacious ryze současná a velmi milá vůně, hřejivé světlo, v kterém se lámou všechny barvy duhy.