Bois Farine

Ách - kdo nevěří, ať přivoní. Pytel mouky v lahvičce. Nechápu, jak je to možné, ale je to tak. Dokonce i to mírné víření v nose, jako když trochu mouky vdechnete. Není to mouka na čerstvém chlebu, je to kopec mouky na dřevěném válu, teprve se chlebem stane. Zamoučněnýma rukama hnětete těsto, všechny přísady hezky při ruce, okno je otevřené a ze zahrady proudí slunce a voní květiny. Nejste vymydlená stepfordská hospodyňka, ale občas je pro vás domácnost příjemný relax. Běháte kolem trouby bosa, v jeho košili, cítíte na nohou jemný vítr a ve vlasech se vám zachytí špetka poletující mouky… vůně je velmi suchá a velmi moučná. Když o ní přemýšlím, říkám si, že je to takový parfém neparfém. Neumím si představit, že bych jí voněla, protože nedovedu říct, jestli mi voní. Je to ale nejzajímavější parfém, co jsem asi kdy očichala.

Řekla bych, že vůně obecně můžeme rozdělit do tří kategorií:

1. vůně „přes kopírák“ (jsou sice v různých flakónech a od různých firem, ale jinak jsou stejné, např. Anais Anais a Fragonard)
2. vůně „si podobné“ (prostě „něčím si podobné, např. Vintage a L’Instant)
3. vůně jedinečné

Bois Farine, troufám si tvrdit, je vůně patřící do třetí kategorie. Už jsem vyzkoušela něco vůní, ale téhle se nepodobala vzdáleně ani jedna a oni omylem. Bois Farine je vůně „sui generis“. Je to vůně natolik originální a svá, že koupě naslepo se nedá rozhodně doporučit.

Jak tu vůni popsat a k čemu ji přirovnat… Moučné tóny, jakoby mouka, nějakou dobu uložená v dřevěném boxu, ve spíži, kde jsou i mandle. Ten dojem je bílý, práškovitý (pudrový, ale jak!) tak moc, že by člověk skoro kýchnul, jak se kolem něj to všechno vznáší a výří.
Jako ženské tělo, vykoupané v mandlovém mléce a posypané bohatým nánosem pudru. Znáte pudrové vůně? Tak ty všechny dejte na druhou a budou se blížit Bois Farine.
Intimní a velmi originální vůně. Tuhle si bude každý pamatovat!