Možná ji inspiroval úspěch JPG2, je to vůně založená na stejném nápadu – minimální počet ingrediencí v maximální koncentraci. Svět se tím zúží na pár tonů, po ambrovém světě JPG2 přichází tenhle kakaový. Zpočátku to není špatné, kakao voní velice autenticky. Nejdřív mu na perlivosti dodá svěží míza čerstvých lístků.
Po tomhle celkem pěkném a příjemném úvodu se přidá pačuli, jen slabě, spíš se projeví tím, že přibyde vlhkosti. V téhle fázi je vůně dost nestabilní, rozvinula se pokaždé trochu jinak. Jako mokré kakaové těsto, jako čerstvě rozmačkané listí poprášené kakaem, ale někdy taky jako připálené dno hrnce od kakaa. Za to může takový ten kovový tón v pačuli, ten když se ozve, tak se srazí s praženou chutí kakaa a rázem je to připálené. Ale jak říkám, tohle vyskočilo jen někdy.
Asi po hodině muka růstu pominou s nástupem dřevitých tónů základu. Vůně se prohloubí a zakulatí a začala by být skoro krásná a skoro tajemná, kdyby v tom kakao nezůstalo prakticky samo. Cedr s vetiverem a lístky fíkovníku mohly přičarovat svěží tropy, prales a tmavou čokoládu, což byl při pohledu na flakon nejspíš i záměr. Jenže zůstávají příliš slabé, prachové kakao je zalehne a udusí. A tak je potřeba vůni trochu pomoct a z náznaků si ji domýšlet. Co unesla ambra, to kakao nezvládá, nemá na to být parfémovým solitérem. Být to moje zakázka, tak to vrátím k dotažení, protože je toho nápadu vážně škoda.
I když reklama mluví o mužnosti téhle vůně, je to nesladký gurmánský unisex, slabší síly, výdrž průměrná.