Lipicán je barokní bílý kůň, jeho chov byl založen v Lipici v 16. století. Dnes jejich krásu předvádí hlavně Španělská jezdecká škola ve Vídni. Dnes už to tam vypadá jako drezurní nebo cirkusové vystoupení, ale tento výcvik býval v dávných dobách pravé koňské bojové umění. Kůň těmito speciálními drezůrními prvky ochraňoval svého pána v boji. Byl mu na bojišti rovnocenným partnerem. Klidný, inteligentní, chladnokrevně hlídající vše, co by mohlo jeho bojujícího jezdce napadnout zezadu a smést to mohutnou kapriolou nebo pomoci s vřavou řítící se ze předu a vynést svého pána nad hlavy nepřátel v levádě.
Sama jsem měla to štěstí mít jednoho krátce v péči a výcviku. Byl to mohutný impozantní bílý hřebec klidného, přátelského, leč lehce povzneseného chování, nezbývající se malichernostmi. Čišelo z něj maximální sebevědomí a jistota, spolupráce s ním byla radost a jízda na na něm, díky jeho elegantním chodům, zážitek.
Ano a vůně je pro takovéhoto muže.....nic pro neurotického metrosexuála......je pro muže klidné síly a pevného charakteru, ale i chladnokrevného bojovníka, nepřátelé mají smůlu, protože je s naprosto „cool“ výrazem smete z povrchu zemského.
Vůně je jemná a hladká, tymiánově kardamonová s lehce bylinnou hořkostí muškátové šalvěje, ze začátku probleskne trochu cedru, ale ten se postupné ztrácí v mechu a vetiveru. Inzerovanou kůži jsem skoro nezaznamenala. Válečný kůň září jen svou hladkou bílou srstí, postrojů netřeba.....nasedni a bitva bude vyhraná, vítězství je naše.