Víkend s kadidlem

Před nedávnem jsem napsala článek Ambrový víkend o ambrových vůních; když se ke mně pak dostaly vzorky dvou kadidlových vůní, které jsem dlouho toužila vyzkoušet, bylo mi jasné, že je na spadnutí další tematická stať. Vyhrabala jsem z kufírku ještě několik kadidlovek a jala jsem se pilně zkoušet.

Před nedávnem jsem napsala článek Ambrový víkend o ambrových vůních; když se ke mně pak dostaly vzorky dvou kadidlových vůní, které jsem dlouho toužila vyzkoušet, bylo mi jasné, že je na spadnutí další tematická stať. Vyhrabala jsem z kufírku ještě několik kadidlovek a jala jsem se pilně zkoušet. Dnešního pošmourného dne zkoušení vyvrcholilo a je čas rozehnat temnou kouřovou clonu a sestavit z výsledku nějaké to čtení na dobrou noc.
Kadidlu už jsem se podrobněji věnovala v samostatném článku a něco najdete i v některých recenzích na kadidlové vůně. Zvláště si v této složce libují nikové značky, kadidlo je přece jen věc, která většinovému nosu často nelahodí - v mainstreamových vůních jej obvykle najdete v umírněné, uhlazené podobě nebo v dokreslující vedlejší roli. Syrové aroma kostelního kadidla a čisté kadidlové pryskyřice v regálech parfumerií prakticky nenajdete.

Mezi nikovými značkami patří takřka k dobrému bontonu mít v nabídce alespoň jednu výrazně kadidlovou vůni. Mezi fajnšmekry je milovníků kadidla poměrně mnoho; někteří to mají rádi horké, někteří chlazené na studených chrámových lavicích a jiní zase ocení, když parfumér umí drsnou pryskyřici přičísnout a zakomponovat do orientální či jiné kompozice, aniž by zcela ztratila svůj charakter.

Parfumér Andy Tauer, majitel firmy Tauer Perfumes, má kadidlo moc rád. Jeho Incense Extrême jsem v recenzi označila za takřka nenositelnou - je to kalibr pro ty, kterým zatím žádné kadidlo nebylo dost kadidlové. Andy má rád i růže a obě své lásky zkombinoval do Incense Rosé. #START-5616# Je to stejná pecka jako Incense Extrême, rozhodně nic pro slabé povahy! Přestože se prodává jako eau de parfum, doporučovala bych nosit klidně jako parfém - jen párkrát díbnout na strategická místa. Aspoň než si vaše okolí zvykne :)
Incense Rosé voní po kadidlu - stejné surové pryskyřici, nasládlé a drsně suché, jako v Extrême -, po svěží, čerstvé růži a citrusech. Citrusová složka je poměrně výrazná a činí vůni pronikavou, ze začátku nesnesitelně. Když se to všechno rozvoní a rozloží, je výsledkem kadidlová citrusovka podkreslená květinami a orientálními dřevy (především hebkým cedrem), silná, zvláštní, ale přitažlivá. Zatím jediná kombinace citrusů a kadidla, na kterou jsem kdy narazila.#END-5616#

Naproti tomu #START-2454# Dzongkha značky L'Artisan Parfumeur je málem hlavní proud - sázka na jistotu v typicky l'artisanovském provedení. Dzongkha je prý inspirována Bhútánem, který voní po kamenech, chrámových vykuřovadlech, kořeněném čaji a přírodě - ohlásí se však teplým, sladkým pískem, nic škrabavého a žádné nesmlouvavé kamení, ale prohřátý, jemný píseček. Následuje koření, kůže a čaj, zajímavá sestava, která však k mému zklamání příliš dlouho nevydržela a ztratila na intenzitě i komplexnosti. Bhútánská příroda je soudě podle dalšího vývoje plná bílých květin, cedrů a santalů; minimálně to poslední je určitě pravda, neboť o santalových hájích se zpívá i v bhútánské hymně.
Kdybych měla Dzongkhu popsat jinak, řekla bych, že v sobě má něco z Passage d'Enfer (stopy kadidla, trochu mýdla) a v závěru se mění v La Chasse aux Papillons, bílé květy s cedrem. Prostě se u L'Artisanů občas trochu opakují. Ano, Dzongkha mě malinko zklamala. Ale ne moc. Je to pěkná vůně. Všechno nikové nemusí být automaticky velký třesk.
(Dzongkha je řeč, kterou se mluví v Bhútánu; dzongy bývaly opevněné kláštery, v nichž se touto řečí mluvilo. Dzongkhag je správní oblast, něco na způsob našeho okresu, a její správce se nazývá dzongdag. V Bhútánu je prostě všechno dzong. Bhútán se nachází uprostřed Himálaje a je to velmi uzavřená země, do které není jednoduché se dostat; individuální turistika je tu zakázaná, musíte oslovit některou bhútánskou cestovní kancelář a ta váš pobyt zařídí včetně naplánování trasy a přidělení průvodce. Do roku 1994 se do Bhútánu nesmělo vůbec. V lecčem je Bhútán malinko zaostalý - není tu internet, telefony jen někde, lékařů pomálu a silnice mizerné až nebezpečné -, je tam však prý krásná příroda a milí lidé. Pokud si budete inspiraci Dzongkhy chtít očichat, připravte se na velmi dobrodružnou cestu!) #END-2454#

I #START-4534# Messe de Minuit (Etro), tedy Půlnoční mše, je kadidlo zpracované do nositelné podoby, i když ne tak opatrné jako Dzongkha. Čekala jsem nějakou chladnou kostelní pecku, Messe de Minuit je ale teplá, nebo spíš horká. Na začátku jsou cítit citrusy s kadidlem, poté se přidává skořice a medová sladkost a vůně miří orientálním směrem. Později najednou začne citelně vysychat a vonět jako horký vzduch z kamen (nebo fénu, nemáte-li doma kamna), podkreslený příjemně sladkým orientálním základem. Nekupujte si Messe de Minuit, pokud chcete mít doma vůni půlnoční mše; kupte si ji, až se budete chystat na půlnoční, horký vzdoušek s medem a skořicí vás ve vymrzlém svatostánku příjemně zahřeje. #END-4534#

Ještě o něco žhavější je Encens Flamboyant, třetí z původní orientální trojice od Annick Goutal (Myrrhe Ardente a Ambre Fétiche už jsem recenzovala). #START-4738# Horké kadidlo s náloží pepře věrně imituje aroma žhavého popelu, do kterého se postupně vkrádají různé vánoční tóny - kardamom, hřebíček, jedlová pryskyřice. Základ obsahuje i nějaké živočišné tóny. Vůně je opravdu velmi suchá a teplá a neobsahuje ani moc sladkých, orientálních tónů. Doporučuji pyromanům, kteří rádi posedávají před rozžhaveným krbem a pohrabáčem se šťourají v uhlících. Líbit by se mohla i milovníkům pepře a ultrasuchých kořeněných vůní vůbec. #END-4738#

Kadidlové téma uzavřu recenzí na jednu vůni z kadidlové řady značky Comme des Garçons. Řada obsahuje pět toaletních vod pojmenovaných podle inspirace, která stála u jejich zrodu: Avignon, Jaisalmer, Kyoto, Ouarzazate a Zagorsk. Jaisalmer je město uprostřed pouště v indickém Rádžastánu, Kjóto je bývalé hlavní město Japonska, Ouarzazate (‚varzazat‘) najdete v Maroku, Avignon v jižní Francii a Zagorsk (dříve a nyní už zase Sergijev Posad) v Rusku. Ve všech městech stojí chrámy, pro všechny chrámy je typické nějaké vykuřovadlo - a jsme doma. #START-3396# Avignon je inspirován románskou katedrálou Notre Dame des Doms z 12. století. Sotva jsem se navoněla, nebe potemnělo, podzimní barvy za oknem vybledly a kolem se začal snášet sníh. Flakon je černý, ale vůně uvnitř je zářivě bílá a hladká jako leštěná mramorová deska - a také tak studená. Je to pravý opak horkého dechu Messe de Minuit a Encens Flamboyant. V avignonské katedrále se nezahřejete, je to hora tvrdého ledového kamene, a až se proderete závějemi a vstoupíte dovnitř, tenký proužek dýmu z kadidelnice vám nenabídne žádné útulno, jen vám připomene, jak jste ve srovnání se staletími zdejší historie nicotní.
Chladně nasládlá vůně kadidlové pryskyřice se mísí s bylinnými tóny (heřmánek? může být) a má aspoň pro můj nos výrazně mýdlový charakter. Svým vyzněním je podobná levandulově kadidlové Encens et Lavande od Serge Lutense. Pokud nestojíte o orientální kadidla s kořením a vzácnými dřevy, ale chcete něco evropsky kamenného, sáhněte po Avignonu. #END-3396#

Autor: Ada

.

Nejčtenější