A tohle je další vůně, kterou jsem se voněla v nesprávný čas. Začala jsem ji používat na podzim, když bylo přes den ještě teplo a téměř nic jsem necítila i když úspěch jsem zaznamenala, když kamarád prohlásil, že cítí vanilkové doutníčky a co to jako je. Tak jsem se skromňoučce přihlásila, že to asi já, po důkladném očichání mi bylo dáno za pravdu. Ten vanilkový doutníček jsem byla skutečně já. Vůni jsem spotřebovala ze tří čtvrtin a zbytek uložila, že až jako někdy, no však se uvidí.
Zbylou čtvrtku jsem vytáhla teď, v rámci akce-spotřebuj, co se dá, než si koupíš něco nového- a teď v mrazu milá Vanille Amande rozjela svůj šarm naplno.
Když si přečtete složení, tak vlastně víte, jak voní. Vanilka a mandle, vanilka sladká, mandle též, ale přimíchala se tam jedna hořká mandlička a ta dělá tu sladkost takovou nelepivou. A dál je tam něco kapku zeleného a svěžího. Myslím, že ta hořká mandle měla na svědomí ten doutníčkový efekt.
Vcelku je to vůně příjemná, žádná sladká bomba, ze které trnou zuby a řve do okolí, je uhlazená a drží jemným způsobem na těle i na oblečení.
Opravdu ale potřebuje chlad, či spíš mráz, teplo jí rozhodně nesvědčí.