Vedle koňské stáje je dílna na zpracování dřeva. Stará budova, podél níž rostou kosatce, ty původní světle fialové. Mladý pán si jde zajezdit, popadne kožené sedlo, vyskočí na koně, který se vzepne až se ve vzduchu rozptýlí spousta dřevěných hoblin. Pak si vzpomene, že něco zapomněl. Jde ke zdi a utrhne pár kosatců. Uvědomí si, že je potřebuje do něčeho zabalit, pohlédne na stůl a tam leží kus semiše. Popadne ho, zabalí do něj kosatce, kývne hospodyni do okna, z něhož se line vůně hřebíčku a hlavně pepře. No, nevoní to zrovna lákavě. Kosatce zabalené do semiše v jeho rukou rozkvetly, či spíše změnily se z těch nejobyčejnějších kosatců na sametově máslové černé kosatce a podezírám muže, že vytáhl někde z kapsy kousek hořké čokolády. Pak už jen zvířil prach a vydal se za svou milou či milým do noci.
Je to velmi zvláštní vůně, nedá se nazvat hezkou, je tak trochu špinavá.