Italsky neumím ani koukat, ale název lze snad přeložit jako „Relativní rudá“. To jednoznačně svádí k tomu hledat v parfému růži, byť označení unisex a flakón (sklo potažené plastovou fólií evokující kov, vršek imitace dřeva) naznačují, že v tom bude nějaký háček.
Přímo pořádný hák – místo orosené růže se na mě vyvalila hořká pryskyřice popoháněná dřevem. Vybavila se mi vůně Opus VII Library Collection od Amouage – nemůžu si pomoci, ale podoba v jisté fázi velká. Ve složení uváděný cukr voní jako nefalšovaný domácí karamel (nepřipálený), ostatní složky ve mně vyvolávají představu lahodné pálenky z třešní, cítím i griotku (jenže kdy já jsem naposledy něco z toho pila?). A jak to bude s tou růží? Vykvetla, uschla, opadala, a teprve potom se její plátky hebce otřely o vůni a společně se slaměnkou jí daly lehkou prachovost. Po několika hodinách se vůně ustálila do podoby krotší dřevité (mírně ohořelé) vůně, s pouhou stopou sladkosti a s doteky nějakých orientálních květin.
RR je nádherná vůně, umím si ji představit jak na ženě, tak i na správném typu mužů. Bude jí slušet podzim (je v ní určitá nostalgie), ale neměla bych problém vynosit ji i v jiné roční době (snad s výjimkou tropického léta).