I Profumi di Firenze je jedna z těch malých florentských firmiček. Hlavním bodem jejich filosofie je Více je více. Voňavky nabízejí vynikající výkon při přátelské ceně 20 eur za 50 ml. Toto je i případ Irisu.
Na první očich vás zavalí sladké a mýdlové cosi a pojme vás hrůza, že se toho nikdy nezbavíte a budete se do smrti pohybovat v ulepeném, byť zjevně hygienickém oblaku. Mám někde starý dobrý věkovitý Iris z Astridu; ten má podobnou průraznost a je taky tak zvláštně nahořklý, ale nezavalí vás jako kamion cukrové vaty.
Nutno tedy aplikovat lehkou rukou a pomáhá, když budete stát v průvanu. Sice všecko po větru bude vydesinfikované a švábi hrůzou zdrhnou, ale to asi ničemu nevadí, snad jen že by to mohlo rozpustit záclony z umělých vláken. Za dvě hodiny ovšem ten dusivý děs přejde, vůně se krásně uklidní a vylezou ty prosté kosatce, ze kterých už není apokalyptická migréna, ale pouhá lehce bolavá hlava a malinko nateklé oči.
Jako u všech vůní této značky bych doporučila ředění 1:10.