Ihned po prvním přivonění mě napadlo - krev se nezapře, tahle vůně je asi sestřenice z druhého kolena od Duende. Tentýž nástup nevtíravé svěžesti, jako když jdete rozkvetlou alejí, kde převažují lípy, fouká mírný větřík, který vám z okolních zahrad přináší zemitou chladivou vůni čerstvě zrytých záhonů. Brzy jsem zaznamenala medový tón, vzpomněla jsem si na dětství, kdy jsme dostávali od strýčka včelaře sklenice plné hustého tmavě zlatavého lesního medu. Alej skončila, došla jsem na lesní pěšinu, pod nohama mi praskají sluncem vysušené klacíky a jehličí, vůně nabírá velmi příjemnou sladkost, která zahřívá, ale nelepí a neobtěžuje. Přidává se koření, teď si připadám jako v zapomenuté venkovské cukrárně, kde pod skleněnými poklopy najdeme šalvějové, mátové, meduňkové bonbony. Po několika hodinách ve mně vůně vyvolává představu horkého šálku silného čaje, namíchaného z bylinek, oslazeného pořádnou lžící medu. Určitě ji budu nosit v zimě - je z rodu zahřívacích a chumlacích. Jsem si ale naprosto jista, že nebude obtěžovat okolí - její sladkost je velmi a velmi decentní, ukázněná. Vyrazím s ní do práce i na párty. Asi to nebude (stejně jako není Duende) superdržák, ale za tu cenu…?!