Nemůžu si pomoci, ale název této vůně považuji za matoucí, nepříliš vhodně zvolený. Už samotné složení a představení parfému na ofic. str. cosi naznačují – hovoří o klasickém stylu, pudrovém doteku, výjimečnosti a kultivovanosti. A kde je prosím zmínka o mechu lákajícímu k posezení, o procházce pod vzrostlými borovicemi, o čerstvém větru z hor?! Nikde, protože nic takového ve vůni jednoduše není. Old school se prostě v tomto případě nekoná a číslovka za vůní je pouze odkazem ke značce. Už samotný úvod, který dle složení slibuje trochu svěží nástup (bergamot, pomerančový květ, mandarinka), je spíše jemně ovocný (čerstvě vymačkaná šťáva z pomeranče a mandarinky). Ve vůni v úvodních desítkách minut převažují sladké (vanilkové, ovocné, květinové) tóny. Očekávané pačuli dovede vůni k dřevité květinovosti, ubere na džusovém rázu, který mě příliš nenadchl. V dalších fázích se lehce mísí pryskyřice a ambra, vůně si stále drží svůj květinový nádech a úplně nejkrásnější (a poměrně překvapivé) je závěrečné vyznění. V nasládlém oparu se objevují zajímavé, mírně slané tóny a i trochu marcipánu, který se mi tady kupodivu velmi zamlouvá (i když ho jinak nemám vůbec ráda). Vůně je opravdu mimořádně pěkná – elegantní a svůdně ženská, jemná, nevtíravá, ale v žádném případě tuctová, či dokonce mdlá, a s výdrží si rovněž starosti dělat nemusíte – pět, šest hodin v plné síle. Jakékoliv škatulkování vůní je zrádné, ale tady si to prostě neodpustím. Chypre 1942 pokládám za skvělou volbu pro společenské příležitosti, kde budete delší dobu v těsné blízkosti mnoha lidí. Divadlo, svatba, třeba i ta vaše …. Anebo se navoňte jen tak samy pro sebe, jako jsem to udělala já, a také přemýšlejte, kdo proboha přišel na ten název…. 