Když jsem poprvé přičichla k Ad Libitum, měla jsem pocit, že jsem v našem starém rodinném domě a vejdu z prosluněné zahrady do chladné chodby. Přesně ten přechod mezi teplem a chladem, kdy vás udeří do nosu lehká zatuchlost, protože další dveře vlevo vedou do kotelny, a naproti bydlí babička, která má před vchodovými dveřmi vyskládané mandarinky a citrony… Až jsem měla na krajíčku. Asi to nezní úplně jako vábná vůně, pro mě je však silně emočně zabarvená 
Když jsem tu vůni posléze předváděla svému bývalému, prohlásil:„Voníš jako můj děda.“ 