Variace na čokoládové téma … Jailia
Škála ovocných tónů se stává působivým entrée pro dominanty celé kompozice, jimiž jsou aroma hořké čokolády a pačuli. V okamžiku upoutává pozornost příjemně osvěžující vůně pomeranče, jehož šťavnatý měsíček jste právě rozlomili, abyste polovinu z něj vložili do svých úst. Už dopředu cítíte chuť sladké šťávy a vnímáte čerstvost vůně korespondující se sytě oranžovou barvou.
Takřka vzápětí se přidává i ananas. Zářivě oranžová pomalu přechází do pastelových tónin a prvotní letmý dojem vzletnosti získává na tíži. Na řadu přicházejí hlavní protagonisté …
Hořká čokoláda de luxe, tmavá, křupající ve své křehkosti a zakomponována zde s půvabnou lehkostí. Její hořkosladká přítomnost je prostupována typickou zemitostí pačuli, jemně dráždivou a opojnou stejně, jako když chladný podzimní vzduch prosycený vůní země a tlejícího listí omamuje naše plíce. Podzimní mlhy se však nekonají, vzduch je jiskrný, suchý a prozářený zlatem slunečních paprsků. Stejně suché a zlatavé vyznění získává Jailia, když se v samém jejím základu ozve tichý, téměř šeptající, alt ambry a prachové vanilky.
Jailia je charakteristická svou podobností Angelu, nicméně je zde ještě jedna vůně, s níž lze nalézt jistou paralelu. Podobné zpracování pačuli s čokoládovým akcentem je patrno také v Mazzoraliho Lei. Prvotní analogie bude jistě vnímána na Angel, ovšem pro mě, byť zprvu latentní, je tou pravou právě souznění s Lei. A skutečně krásně znějící!