Annick Goutal: Mandragore

Od Annick Goutal jste si zatím mohli přečíst jen recenzi na Quel Amour!. Teď se ovšem milovníci této značky můžou těšit na další dávku, neboť se mi dostaly do rukou další vzorky; a jako první jde na řadu Mandragore, neboť tomu názvu a hypnotické temně purpurové barvě se nedá odolat.

Ačkoli by název i barva mohly budit dojem, že jde o mocný orientální lák, opak je pravdou. Na webu Annick Goutal najdete Mandragore zařazenou mezi citrusovými aromatickými vůněmi; i složení dává tušit, že půjde o minimálně částečně svěží, netradičně kořeněnou kompozici. A do toho to labdanum.

Z oficiálního popisu se dozvíte, že fialová barva byla zvolena proto, že mandragora má fialové květy; a vůně se samozřejmě také točí kolem této legendární rostliny, stejně jako mnoho pověstí. Určitě znáte tu, podle níž mandragora vytažená ze země začne strašlivě ječet - mladší ročníky si vybaví scénu z Harryho Pottera, inspirované touto zkazkou, starší asi spíš Františka Černého v roli alchymisty Scotty, který nemá to srdce probodnout psa, protože ‚on na mě tak kouká‘ (původní návod na vytažení mandragory ze země pomocí psa ovšem zní jinak - mandragoru obkopeme, přivážeme k ní psa a vzdálíme se; pes nás bude následovat, tím pádem rostlinu vytáhne ze země a vřískot tak zabije psa a ne jeho pána). K magické pověsti mandragory přispěl kromě tvaru kořene, který opravdu někdy připomíná lidskou postavu, i fakt, že celá rostlina je jedovatá.

Mandragore je přesně taková vůně, jakou slibuje složení. Začíná citrusově, svěží hlava rychle mizí, což je v pořádku, a nastupuje zvláštní bylinná kombinace - tón ‚kořen aromatické byliny, právě vykopaný a rozmačkaný‘, k tomu zřetelná máta (postupně slábne) a šalvěj, nasládlý badyán (ne tak protivný jako ve Very Irrésistible), nějaký ten dřevitý základ a labdanum, tedy temné kouřové kadidlo.

Camille Goutalová a Isabelle Doyenová, tvůrkyně Mandragore, nejsou jediné, koho taková kombinace napadla - ve stejný rok se objevila na trhu i Un Jardin Sur Le Nil, kombinace kadidla, puškvorce, citrusů a dřevitých tónů. Mezi oběma parfémy opravdu najdete styčné body, jinak jsou ale každá jiná - Nil je svěžejší a méně komplikovaný, Mandragore kombinuje více složek a tím pádem je méně líbivá (ne že by Nil byl totální tuctová líbivka - na mainstreamovém trhu jde o příjemné vybočení), je také v prostřední a poslední fázi sladší. Tehdy mi vzdáleně připomínala dámské kadidlové vůně jako Black for Women nebo Black Cashmere, či z pánských Photo nebo Attitude; když dáte kadidlo dohromady s něčím sladším, ale ne totálně sladkým, jako jsou třeba růže nebo nasládlé koření, získáte to, co se během rozvoňování ozve v Mandragore. Nejde o moji oblíbenou kombinaci a chvíli se mi proto Mandragore nelíbila, naštěstí šlo jen o jednu z více fází a proto mi nezprotivila celou vůni.
Trochu bych měla obavy v horkém počasí, aby kouřové a nasládlé tóny moc nevynikly, vzhledem k tomu, že je říjen, si však na vyzkoušení budete muset dost počkat :)
Postupně se Mandragore usadila ve finální podobě, která je poměrně jemnou kombinací bergamotu, čerstvé i lehce sušené bylinné aromatičnosti a kadidla. Řekla bych, že do kategorie ‚citrusová aromatická‘ Mandragore patří každým coulem a pokud na bylinách ujíždíte, rozhodně si nenechte případnou příležitost k vyzkoušení uniknout. Mandragore je unisexová a hodí se (ostatně jako většina vůní tohoto žánru) opravdu pro obě pohlaví.

Vyzkoušejte:
V parfumeriích se moc bylinných vůní objevit nedá, přesto by se něco našlo: zmíněný Un Jardin Sur Le Nil, do koprova laděná Eau de Lalique, bazalková Aqua Allegoria Mandarine Basilic. V nouzi Mintea, Green Tea, Omnia Crystalline a čajové vůně od L'Occitane.

Autor: Ada

.

Témata článku

Nejčtenější