Ale kruciš, to je právě ono: „něco na tom bude…“, „není kouře bez ohýnku…“, „kdyby taková opravdu nebyla, tak by ji lidi nepomlouvali…“ …
Jak víš (víte), že „nesmí“? Je to opravdu zákaz? Proč, když jinde to jde, třeba ausgerechnet ve francouzské Sephoře? (A nemyslím, že natolik rozšířenou praxi by si Chanel nedokázal postihnout nějakými žalobami, kdyby to byla pravda. Pokud pan Radek píše, že by to bylo proti EU právu, nemyslíte si, že jako marketingový ředitel se v tom vyzná trochu líp než běžný spotřebitel?)
Osobně si třeba dovedu představit, že prodej Chanelu online může být mírně znevýhodněn oproti prodeji v kamenných prodejnách a je proto na každé firmě, jestli se rozhodne zachovat pro sebe lepší podmínky a udržet určitou „exkluzivitu“ prodejem pouze na prodejně nebo nabídnout výrobky i na e-shopu.
Do doby potvrzeného prodeje padělků nebo opravdové znalosti všech indicií, se to všechno drží v rovině „pod balkóny našeho paneláku ležela pánská bota velikosti 52, že ona mě manželka podvádí s tím dlouhánem, co se jí líbil na střední“ (a takový psaní si nechte na jiné drbárny, prosím).