La Tulipe

Vůně tohoto typu nejsou mou krevní skupinou, o to více snad ocením kvalitu. Křehká květinová vůně (před očima mám minimalistickou skleněnou vázu a v ní zelené stonky tulipánů, bramboříků a frézií). Voní v ní kytky a kytky a kytky a jejich stonky a listy a čistá voda, ve které plavou. Zhruba za hodinu se ve vůni objevují náznaky nekvětinových složek (snad vetiver a možná čerstvé, nesladké dřevo), neruší, jen trochu tvrdí muziku. Parfém jednoznačně intimní a neobtěžující, avšak dostatečně životaschopný. Něžná víla jím bude uchvácena, dračice půjde o dům dál (ale možná se alespoň ohlédne).

Kdybych vymýšlela název tohohle parfému, spíše než La Tulipe bych ho pojmenovala Le Lilac. Na mé kůži (i oblečení) je to téměř čistý šeřík. Přesněji řečeno šeříkové mýdlo. Hned po nástřiku cítím ještě frézii a možná stopu konvalinky, ale jak už bylo napsáno, rychle se vytratí. A pak už jen šeřík a zase šeřík. Lehce syntetický a dosti podobný tomu od Yves Rocher (ctitelky Byreda prominou).
Pořád hledám vůni typu „právě jsem vešla do květinářství“, které tahle vlastnost aspoň nějakou chvíli vydrží…Zatím se tomu nejvíc blíží původní verze Jardins de Bagatelle nebo tolik kritizovaný Daliflor. La Tulipe určitě ne, ale to neznamená, že se mi nelíbí. Jen mě nějak nemá čím překvapit.

Květy tulipánů mám moc ráda a byly mou kyticí svatební. I k vůni jsem měla potřebu se vracet. Na začátku cítím frézie, silně a krásně. Jenže tahle vůně rychle ustupuje. Nevím, jestli takhle voní tulipán. Spíš cítím karafiát a trochu i kosatec, podobně jako v Après L'ondée, jen bez proklatého anýzu. Cítím zalitou půdu a svěží vzduch. I představa květinářství s vůní květin a mírně nahnilých stonků je mi blízká. Výdrž dost dobrá.

Saskie zvedne ze stolu jeden z náčrtů svého muže a pozorně ho prohlížejíc, vrásky na čele, prochází se po jeho ateliéru. Rozhlédne se. Na plátnech jsou samá trudnomyslná témata, zamyšlené pohledy, smrt. „Prý šerosvit, říkal. Spíš šero, než svit.“, povzdechne si nahlas. Chtělo by to tu osvěžit, přivést ho na jiné myšlenky. Aspoň květiny, kdyby tu měl. To je ono! Bílé květiny. Čerstvě utržené, ještě s kapkami rosy, plné života. Popadne proutěný košík a spěchá na trh.

Květinářky pokřikují, smějí se, nabízí své zboží. Saskie zamíří mezi stánky k překrásně vonícím velkým kyticím bílých frézií. V tom její oko spočine na jedné květině. Není utržená. V květináči zasazená nevzhledná hlíza a nad ní, na svěžím zeleném stonku, se v mírném vánku chvěje křehký květ. Vypadá, že je neskutečný a dotkneš-li se ho, rozplyne se. Voní jako ráno, jako rozbřesk, jako hlína, z níž vyrůstá, jako voda, která ho vlaží. Jako život.

Očarovaná jde a květinu koupí. Dá za ni všechny peníze. Utíká domů, postaví vítězoslavně květináč s tím jedním kvítkem mezi palety a štětce. "Muži, pojď honem, pojď se podívat! TO je TEN Tulipán! Víš, ta novinka. No tak poběž honem! Rembrandte!

Je brzké jarní ráno a vy vejdete do zahrady, kde se na listech květin odrážejí v ranním slunci krůpěje rosy, ta vůně vlhkých zelených listů společně s rozvíjejícími se květy frézií, bramboříků a tulipánů na vás dýchne a učaruje vám. Odhodíte rukou pramen vlasů, který vám spadl do obličeje a k té květinové kráse se přidá vůně hebkého mýdla, navíc z dálky ucítíte závan hřejivého dřeva stromů. Sladce se usmíváte a nasáváte tu jarní nádheru a přejete si ať vydrží navěky.

Vůně je rozhodně květinová, malinko zemitá, se slabým závanem citrusů. Naprosto navodí pocit, jako když vstoupíte do květinářství. Při řádném nasátí vůně ucítíte frézie. Určitě je poznáte ve směsi ostatních květin. Po chvíli zůstane už jen závan krásných květin. Žádná nevystupuje výrazně. V tu chvíli už si nos zvykne a začínáte cítit i jiné vůně v květinářství. Proutěné košíčky, čerstvě zalité zelené květiny.

Jestli takhle voní tulipány, tak se jim omlouvám, já si myslela, že tulipány nevoní. Vůně velmi něžná, svěží, vlhká a zemitá. Cítím frézie, vlhký les a jako by něco zeleného. S vůní jako bych omládla. Jedním slovem neodolatelná.

Tak tohle bude stručné a přímočaré jako vůně samotná - pro mě kořeněný karafiát s kosatcem. Ne nepříjemný, ale vůni tulipánů bych si představovala trochu jinak. Nicméně vůně zajímavá, bohužel jsem neměla trpělivost čekat, jestli se nějak rozvine. Po dvou hodinách tvrdošíjného karafiátu šla pod vodovodní kohoutek. Snad kdesi ještě v trubkách bude vonět. A to dle recenzí na netu jsem usuzovala, že to bude spíše prchlivý parfémový stín.
Edit: na papírku nebo oblečení voní jemně a pěkně, docela milé překvapení, takže je to spíše otázka chemie mé kůže